Potřebujeme pilulku na touhu pro ženy?

„Jak můžu jako muž přimět svojí ženu častěji k sexu?“, ptají se mě často muži. „Jak v sobě mohu jako žena znovu probudit sexuální touhu i v dlouholetém vztahu?“ To jsou jedny z nejčaštějších otázek, na které se snažím nacházet odpovědi nejen v pracovním životě sex kouče, ale i v osobním vztahu. Možná právě proto se mi líbil pohled paní Bassonové, která se dlouhodobě zabývá výzkumem mediálně často omílaného ženského problému – NEMÁM CHUŤ NA SEX. CO S TÍM?

V první řadě, ne všem ženám nechuť na sex nějak překáží či vadí. Podle výzkumů zhruba 30 % mladých žen a žen ve středním věku, což je jinak řečeno věkový rozptyl od 20 do 60 let, vykazuje známky dlouhodobé absence chuti na sex. Jen asi 7-15 % žen tento fakt stresuje a chtějí s ním něco dělat. V opačném případě zůstane ve vztahu hledání řešení spíše na straně muže.

Muži se mě proto také velmi čato ptají, zda neexistuje nějaká „pilulka“, která by jejich ženám pomohla problém vyřešit.

Bohužel v tuto chvíli žádná bezva pilulka, která z nás udělá během něolika hodin smyslně roztouženou sexici, neexistuje. Upřímně, nevím, zda bych si takovouhle pilulku vůbec chtěla vzít. V každém případě i funkční „pilulky“ pro muže jsou především na podporu erekce. Na podporu touhy u muže funguje možná víc dobrý soubor zrakových a jiných smyslových podnětů a také testosteron, který u mužů přímo souvisí s příznačnou „nadržeností“.

I proto se někdy ženám doporučoval ordinovat testosteron. Háček je v tom, že nízká hladina testosteronu u žen nemusí nutně podle studií souviset s nízkým libidem – čili chutí na sex. A přístup ve smyslu „Ukažte mi, co nefunguje, a hledejme pilulku, která to opraví“ je možná ukázkou toho, jak málo jsme ochotni se dívat jinak. Muži i ženy.

Naším standardním pohledem je, že TOUHA má být na začátku a předcházet vzrušení. Poté by mělo následovat velmi vysoké vzrušení (odborně se tomu říká fáze plató) a orgasmus. A poté je uvolnění, což je fáze, kterou většina z nás žen na mužích bezpečně rozpozná podle mírného pochurupování.

Většina z nás tedy podléhá mýtu, že musíme mít chuť na sex, abychom TO pak mohli dělat. Dokonce se velmi často setkávám s názorem, že by oba dva partneři měli mít chuť na sex a být roztoužení ještě před začátkem jakéhokoli kontaktu, dotýkání či polibků a všecho, čemu můžeme říkat „předehra“. Když netoužíme po sexu, nemůžeme se milovat. Tečka.

Když se ale budeme snažit pochopit komplexní ženskou bytost a to jak funguje nejen při sexu prostřednictvím takového přístupu, budou naše kritéria příliš jednoduchá a také příliš mužská. Rosemary Bassonová se dívá na to, jak ve skutečnosti probíhá Uspokojivý sexuální zážitek z úplně jiného pohledu. Zabývá se tím, jaké důvody vlastně my ženy máme pro to, abychom se opakovaně a rády k sexu s partnerem vracely.

Na úplném začátku je rozhodnutí, zda vůbec sex chceme. Není to tedy touha, která nás vede k prožitku. Poté nastupuje ochota přijímat a otevřít se nejrůznějším vjemům i partnerovi. Tato část je hodně závislá na našem emočním stavu. A ruku v ruce následuje další fáze, kdy začneme vnímat smyslové podněty od partnera či z prostředí, slova, doteky, vůně, zvuky, pohledy, pohyby atd. Poté následuje uvědomění si vlastního vzrušení a teprve až v této fázi začínáme opravdu TOUŽIT po sexu v jakémkoli smyslu.

Společně s touho přichází moment velmi vysokého vzrušení a následuje fáze, kdy si užíváme emoční i fyzické odměny, které pro nás z těchto aktivit vyplynuly. Ať už jste v této fázi prožily orgasmus v oblasti genitálií či jiný druh vyvrcholení, naplnění emocemi a pocity, které vás uspokojily, je to přesně to, co se nakonec počítá.

Jak plyne nejen z mé praxe, toužíme po SPOJENÍ, SPLYNUTÍ. A ať už se k tomuto pocitu dostaneme jakkoli, tohle je motivace, která v nás ženách posiluje chuť na sex. Pro příště anebo klidně hned po prvním kole (:-) pokračovat dalším. Ten nejlepší orgasmus bývá mnohdy ten, po kterém máte totiž chuť se hned pustit do dalšího. A právě ta chuť je někdy sama o sobě větší odměnou, než se pouštět do čehokoli dalšího.

Bassonová tak hovoří mimo jiné i o podstatném rozdílu, kdy se u žen touha aktivuje až jako odpověď na pohodu, uvolnění a ladění všech smyslů příjemnými podněty, které přichází prostřednictvím předchozích několika fází. U mužů je většinou touha velmi úzce spojená se vzušením a tyto dva prvky bývají přítomné hned na začátku, je-li muž v pohodě.

Model paní Bassonové mě nezbytně nutně přivedl i k úvaze o tom, že tantrici a taoisté podobné triky dávno znají a používájí a že tento mnohem ženštější přístup k sexualitě otevírá mnohé pandořiny skříňky ženských erotických prožitků. Otázkou tedy je, zda ten PROBLÉM a snaha řešit ho jednoduše pilulkou či zvyšováním touhy před TÍM VŠÍM není zase a jen náhonem na mlýnská kola farmaceutických firem, které do nás budou ládovat mnoho spolehlivě-touhu-posilujících-preparátů, ale naše motivace pro sex se nijak nezmění.

Ve skutečnosti nás možná nebaví DĚLAT SEX dílem proto, že není čas na „ty naše ženské věci“, které v průběhu zážitku potřebujeme, a dílem také díky proto, že ani my ani naši partneři netušíme, že motivace je důležitá nejen ve firmách, ale i v milostném životě. Ale na rozdíl od komplexních systémů firemního vzdělávání je většina oficiální osvěty v oblasti erotické touhy orientovaná na „snadné pilulkové“ řešení.

Možná ve skutečnosti řešíme odraz měsíce na vodní hladině a snažíme se zabránit tomu, aby se nám hladina vlnila čas od času poryvy větru. Možná stačí se prostě jenom podívat nahou na oblohu za jasné noci a uvidíme měsíc tak čistě, jak jen to jde. A také uvidíme možnosti, které nám poskytne ženštější pohled na sexualitu a příležitosti, které skýtá.

Jazyk lásky a společný rytmus

Na konci ledna 2011 uveřejnili vědci z Texaské univerzity v Austinu výzkum, který poukazuje na to, že společný styl a rytmus konverzace mezi dvěma lidmi může mít vliv na výběr budoucího partnera a na to, zda vzájemné sympatie ve vztahu přetrvají.

Podstatnou roli v rozhovoru dvou lidí podle nich hrají nejen slovesa a jména, ale především takzvaná „funkční slova“, ktará určují vztahy mezi předchozími výše zmíněnými základními slovy. Jinak řečeno, určují „styl“ a rytmus rozhovoru. Pro vaši přestavu, jedná se především o větné členy the, a které čestina nemá, a dále slova je, něco, cokoli, že, bude, ho, a a.

A teď to nejzajímavější. Vědci posuzovali krátké čtyřminutové rozhovory právě se seznamujících dvojic. Tyto páry spolu vedly rozhovory na velmi podobná témata. Odkud jsi, co děláš, jaké máš zájmy a podobně. Důležité ale je, že ty dvojice, které používaly funkční slova podobným způsobem (podobně často, v podobných obratech a spojeních), měly čtyřikrát větší chuť se znovu setkat v porovnání s ostatními páry ve studii.

Obdobné výsledky zaznamenali vědci i v průběhu desetidenní analýzy písemné chatové konverazce seznamujících se párů na internetu. Zhruba 80 % párů s podobným stylem a rytmem konverzace se o 3 měsíce později ještě stále setkávalo v porovnání s 54 % párů, jejichž rozhovory nebyly příliš kompatibilní z hlediska používání funkčních slov.

Podle mého není společný rytmus důležitý jenom při seznamování, ale i v průběhu partnerského života napříč celým vztahem, o sexu pochopitelně ani nemluvě. Navíc, podíváte-li se do živočišné říše, není snaha o nalezení podobného rytmu nic nového. Mnoho zvířat absolvuje před pářením jakýsi „taneček“, jehož cílem zřejmě není pouze partnerku patřičně zblbnout a oslnit, ale i naladit do určitého rytmu a sladit se vzájemně před samotnou kopulací.

Čas od času se i my lidé v životě dostáváme do situace, kdy se opravdu snažíme vědomě či nevědomě o zplození potomstva a o rozmnožení svých genů. A přitom se pochopitellně snažíme oslnit své partnery, zaujmout je svým přirozeným rytmem a to až do té doby, než dojde na navázání vztahu a sex. Tím je z hlediska matky přírody mise splněna.

Jenže, čím jsme starší, tím více si začínáme uvědomovat, že od sexu očekáváme i trochu jiné věci, než je splnění biologické povinnosti reprodukce. Povídání si a slovní konverzace v dlouhodobých vztahzích může být jen jedním ze způsobů, jak se mohou partneři společně naladit na podobnou vlnu nebo rytmus pro vyjímečný zážitek.

Abyste si sladili rytmy, můžete například vyrazit bok po boku na krátkou procházku do přírody nebo si zatančit. Ploužák při svíčkách má něco do sebe a může doslova během několika minut vyrobit úplně jinou atmosféru, než je kažododenní rutina.

Dalším způsobem, jak se můžete naladit na společné frekvence, je vzájemné dýchání. Posadíte-li se v kleče proti sobě, můžete se dívat vzájemně do očí a přitom sjednotit dech. Muž se může zkusit přizpůsobit ženě v rytmu i délce dechu. Jinými slovy, žena vede a učí. Potom můžete zkusit dýchat inverzně. Zatímco partnerka nadechuje, muž bude vydechovat a opačně. Možná zjistíte, jak snadno vás tohle cvičení dokáže nejen naladit, ale i uvolnit a také vám vyčistit hlavu.

Chcete-li něco rychlého, co přebije běžný stereotyp, dýchání nebo taneček můžou být ty pravé tipy, jak udělat alespoň jednu malou drobnou změnu a jak třeba i po desítkách společných let strávit zase jednou velmi krásně promilovanou noc v podobném rytmu.

5 P pro pohodový sexuální život

Možná si vzpomenete na podobnou zkratku z jiných oborů, ale opravdu se nemusíte obávat, že vás čeká přednáška z marketingu. "5P“ pro pohodový sex je pomůcka, kterou jsem vytvořila pro své klientky i klienty na to, abychom se rychleji zorientovali ve jejich aktuální situaci a zjistili, co jim nejvíc chybí.

Věřím, že tohle malé povídání pomůže i vám si uvědomit, co vám ve vztahu či v sexuálním životě delší dobu schází a možná jste na to už docela zapomněli.

5P = pohyb + pohlazení + potěšení + práce + pochvala
(plus prázdninové šesté „P“ navíc)

První P – Pohyb

Mohlo by se zdát, že pohyb nemá s kvalitou sexuáního prožitku nic společného, ale opak je pravdou. Vaše tělo je místo, kde se pro vás osobně odehrává sex. Z pochopitelných důvodů je tedy důležité být nejen v kondici, ale i v souladu se svým tělem, takříkajíc na jeho vlně.

Sex je aktivita, při které můžete spotřebovat zajímavé množství kalorií. Abyste byli schopni delšího a fyzicky náročného výkonu, potřebujete mít tělo v dobrém fyzickém stavu a provozovat alespoň trochu pravidelně nějaké ty aerobní aktivity (i kdyby to měl být sex sám o sobě. Navíc vám častější pohyb pomůže zbavit tělo napětí a zplodin, které se v něm hromadí díky každodennímu stresu, a také vám dovolí na chvíli zrelaxovat hlavu.
K pohybu je ovšem třeba také poznamenat, že vrcholový nebo výkonnostně zaměřený sport může mít úplně opačný efekt. Když tělo regeneruje po namáhavém výkonu, rozhodně se do sexu nijak nadšeně nepožene. A když člověk nedělá nic jiného, než že podává výkon a v mezičase regeneruje, bude obtížné v těle hledat rezervy na cokoli jiného. Takže všeho s mírou.

Dostat se lépe do souladu s vlastním tělem můžete také při intuitivním nebo vědomém pohybu. Mám na mysli nějaký živější či rovnou intuitivní tanec nebo třeba jógu. Snadněji si pak uvědomíte, co se kde děje a odkud kam běhají vzruchy a vibrace vaším tělem.

Na kvalitní hodině jógy se mimo jiné učíte také zacházet se svým dechem nebo pánevním dnem. A co si budeme povídat. Některé dobře zvládnuté techniky pohybů pánevního dna mohou být zajímavým zpestřením intimních aktivit nejen pro samotnou ženu, ale i pro jejího partnera.


Druhé P – Pohlazení

Tohle P je v naší společnosti často podceňováno nebo naopak vnímáno mylně v kontextu sexuálního nátlaku. V pracovním životě některých mých klientů už jsem se setkala i s přejatými vzorci reakce a la americké harašení, kdy je dotek na rameni či poplácání po zádech vnímáno jako "obtěžování“ nejen u žen, ale i u mužů.

Dotek ve vztahu je ale klíčový moment erotické komunikace a přiblížení se. Pomáhá nám si povídat a sdělovat svoje nejhlubší pocity bez použití slov. Je to také zpráva o naší vlastní otevřenosti či uzavřenosti v daný moment. Když se stáhneme dovniř, velmi neradi na sebe v takovou chvíli necháme sahat.

Důležitou kvalitou druhého P je také umění pohladit sama nebo sám sebe. A mluvím-li o pohlazení, nemám zdaleka na mysli masturbaci jedním nebo dvěma dobře nacvičenými pohyby. Spíš mám na mysli hlazení celého těla tak, jak by se nám to líbilo, kdyby to dělal někdo jiný. Umění dát si to, po čem naše tělo touží bez nátlaku či očekávání od druhých.

Sem může patřit třeba jemné masírování šíje po celodenní únavě nebo rozmasírování chodidel. Může to být také úplně jednoduché promazávání dlaní krémem nebo třeba celé to něžné opečovávání obličeje před tím, než se namalujete nebo i potom. Může sem také pochopitelně patřit hlazení se na citlivějších místech, jako je například zadeček, zápěstí nebo podkolenní jamky a další nenápadná a neznámá místa, o kterých na svém těle víte jenom vy.


Třetí P – Potešení

Ve třetím P se dostáváme k aktivitám, které jsou pro vás skutečným potěšením. Něco, u čeho můžete cítit vášeň a co vás ohromně baví. A zase nemám na mysli pouze sex.

Můžete být vášnivými zahradnicemi a s opravdovým nadšením se prohrabávat v hlíně na svém záhonku. Můžete se vášnivě pustit do přestavby ve svém bytě a užívat si celé to designové běsnění kolem jednotlivých kousků každého předmětu či materiálu, který se na tom správném místě bude opravdu vyjímat. Můžete vášnivě nakupovat a také vášnivě vykládat karty.

Můžete cítit drobné záchvěvy vášně při myšlence, že dneska v lese už konečně najdete toho pravého hřiba. Opravdovou vášeň v srdci můžete objevit celkem nečekaně při pletení, vaření, seskocích padákem, cestování nebo kurzech čehokoli nového, co přinese změnu do vašeho života. Jedna moje přítelkyně s vášní tréningově flirtuje s číšníky v každé restauraci, kam zavítá. Možností je nepřeberně mnoho.

Jde o to, abyste opět prožili pocit neředěné a často iracionální vášně. A abyste jej dokázali odlišit od jiných pocitů, které můžete mít při sexu, který se stal rutinním a mnohdy i bez nápadu či jiskry. A pak se teprve můžete začít snažit o to, aby se vášeň vrátila do vašeho sexuálního života. Protože teď už budete vědět bezpečně, že k tomu potřebujete něco, co vás hodně baví a taky to vůbec nemusí být rozumné. A někdy to má dokonce mnohem blíž k celkem nesexuálně vyhlížející zálibě, která ve vás dokáže probudit vášeň.

Čtvrté P – Práce

Samozřejmě, že práce je součástí našeho života. Teď mám ale na mysli spíš všechno to úsilí, které musíme vynaložit, abychom se ve vztahu mohli vyvíjet a udrželi si přitom spokojený sexuální život s partnerem (či partnerkou).

Romantická láska je nádherná věc, ale dříve nebo později budete muset začít vynakládat úsilí, abyste ve vztahu udrželi to jemné něžné kouzlo vzájemného romatického „jentakspolubytí“ i vzrušení a vášeň. A tohle úsilí budete muset vyvinout především při práci sami se sebou. Každý vztah je příležitostí k mnohačetnému rozvoji nejrůznějších částí vás samotných. A neustálá změna, kterou si leckdy odmítáme připustit, je nevyhnutelná.

Mám pro vás ale jednu dobrou zprávu. To, že se váš vztah změnil k horším nevypovídá nic o tom, že by se zase nemohl změnit k lepšímu. Je to jenom důkaz toho, že změny ve vztahu jsou prostě nevyhnutelné. Jakým způsobem budete tyto změny ovlivňovat, to je už na vás. Za jak dlouho se tedy váš vztah zase změní k lepšímu záleží pouze na tom, kdy začnete dělat věci ve vztahu jinak, než je děláte právě teď.

5P – Pochvala

Nezbývá než přidat to klíčové, čeho je kolem nás a velmi pravděpodobně i v našich vztazích napříč celou společností jako šafránu. Je to pochvala nebo ocenění.

Většina z nás žen už určitě někdy slyšela o tom, že mužské ego je třeba chválit z mnoha důvodů. Jenže ani chlapi nejsou hlupáci a dokáží rozpoznat upřímné ocenění od toho z povinnosti. Takže chválit toho druhého jen v mezičase nic nového do vašeho sexuálního života nepřinese.

Navíc je docela dobře možné, že vám je pochvala proti srsti. Máte-li za sebou dětství v prostředí, kde jedinou pochvalou byla stokoruna za dobré vysvědčení od prarodičů (a běda, jestli jste přinesly jednu dvojku :-), budete to mít ještě těžší.

Inu, co naplat. Chcete-li lepší sex, je třeba začít zase u sebe. Když se vám svíjí útoby při pomyšlení, že byste měli někoho pochválit byť jen za to, že vás pustil napřed do výtahu nebo udělal něco, co vás nečekaně pozitivně překvapilo, je třeba s tím něco udělat.

Je totiž vysoce pravděpodobné, že když neumíte lidi od srdce pochválit, neumíte ani pochvalu příjmout a dokonce ani pochválit sami sebe. A když neumíte pochválit sami sebe, bude pro vás obtížně si uvědomovat vlastní hodnotu a vážit sebe sama v tomhle světě. A o to nemluvím vašem vzrušení a vašich orgasmech, které zřejmě také nebudete schopni ocenit.

Tím nejjednodušším krokem, jak z toho ven, je začít lidi kolem sebe chválit. Programově. Nebo ještě přesněji, začít vyhledávat příležitosti k tomu, abyste mohli někoho pochválit nebo ocenit nebo mu třeba poděkovat.

Máte-li soutěživého ducha, můžete si třeba po dobu týdne zkoušet ráno tipnout, kolik pochval byste tak ten den mohli dát a za každou pochvalu si do cancáku zapiště srdíčko. A na konci dne si to vyhodnoťte. A hlavně se POCHVALTE za jakýkoliv počet srdíček. Tohle zdánlivě jednoduché cvičení umí báječně otevírat lidské srdce. A sex je přeci srdeční záležitost nebo ne?

Prázdninové šesté P – Prezervativ :-)

Možná, že jsou období v roce, kdy je sex víc prostě jenom sex a kdy vyhledáváme blízkost lidí o něco více než v pochmurném chadnějším období neletního počasí. Prázdniny a trochu větší teplo (snad konečně bude) nabízí možnosti pro praktické používání našich 5P.

Je ale i na místě vám doporučit přibrat kamkoli s sebou i šesté P a tím je prezerevativ. Při dostatečné kreativitě a vynalézavosti dlouhodobého partnera nebo své vlastní možná ani na žádný pohlavní styk nedojde a přitom budete mít možnost prožít báječný vášnivý a vzrušující sex v takovém provedení, jak vyhovuje právě vám. Jenže ta jistota, že máte kam sáhnout, kdybyste dostali chuť zrovna na lesní cestě v autě, je prostě k nezaplacení.

A co se týče letních milostných románků, s těmi neznámými a vlastně i nejrizikovějšími partnery je ochrana na místě dvojnásob, protože velmi často nic jiného, než klasický sex“ vlastně ani jeden od druhého nečekáte. A v takovém případě doporučuji ochranu i při orálním sexu a dodávám jednou větou, že nelubrikované prezervativy jsou v tomto ohledu o něco snesitelnější a praktičtější.

Chcete-li totiž pohodový sexuální život, bude lepší udělat všechno pro to, aby se vám vyhnulo měsíční čekání na menstruaci po sexu neznámo s kým, tříměsíční čekání na aktuální výsledky testu AIDS nebo jenom „hloupá“ hepatitida, díky které si prostě už možná nebudete moct dávat žádné maminčiny skvělé kuřecí řízky nebo vánočního kapra.

Když muž nemá chuť na sex

Jestli se těšíte na pět snadných rad, jak přimět vašeho partnera k opětovné sexuální revoluci ve vztahu, je právě teď ta nejvhodnější chvíle přestat číst. Nic takového vás totiž nečeká. Předestřu vám místo toho trochu jiný pohled na to, co většina z nás vnímá jako „problém toho druhého“.

Absence touhy – je to dočasná krize nebo trvalý stav?

Existují dva velmi dobré důvody, proč nemáme chuť na sex:

- Neočekáváme, že si to budeme užívat.

- Nevycházíme příliš dobře s partnerem.

Jestliže se vás či vašeho partnera týká jeden či oba výše zmíněné důvody, je nedostatek touhy normální a zdravá věc a ne něco, co by se mělo léčit. Je to tedy spíš trvalejší stav za daných podmínek. V první řadě to, že naše sexuální potřeba je jiná, než potřeba toho druhého, je úplně NORMÁLNÍ. Normální je ovšem i chování toho druhého.

Ať už cítíme, že ten druhý "ochladl“ nebo naopak "sálá sexuální energii“, budeme vždycky nespokojení, když se ho budeme snažit OPRAVIT. To totiž celkem dobře není možné, aniž by ten druhý sám osobně nechtěl něco změnit.

Řešení tedy spočívá častěji v tom, že měnit budeme něco my sami. A tím něčím jsou naše myšlenky, přístupy a způsoby chování. Pokusím se vám načrtnout dva alternativní pohledy na věc a ponechám čistě na vaší režii, zda je použijete v praxi či ne.


Láska a sexuální touha nejsou totéž

Představa, že sexuální touha nutně a neoddělitelně souvisí s láskou, je nebezpečný mýtus. A vyvozování závěrů typu "Netouží po mě, tak mě asi nemá rád...“ je sebezničující smyčka, která bude negativním způsobem působit na naše sebevědomí.


Přitom z praxe víme, že v dlouhodobém vztahu cítíme lásku k někomu, po kom už třeba sexuálně netoužíme, a také se občas stává, že sexuálně toužíme po někom, koho nemilujeme (možná dokonce naopak). Považujeme-li za lásku něco, co můžeme získat či dát, budeme se snažit získat co nejvíce projevů této lásky od partnera. A položíme-li rovnítko mezi lásku a sexuální touhu, velmi pravděpodobně skončíme dřív nebo později s pocitem toho, že jsme nemilováni.


Prvním krokem k pohodě tedy může být to, že přestaneme podmiňovat lásku přítomností sexuální touhy. To nás povede k většímu sebevědomí a toleranci toho druhého.


Druhá půlka koláče sexuální zodpovědnosti

Z mnoha důvodů máme celkem často pocit, že by partner v monogamním vztahu měl uspokojovat naše sexuální potřeby. Jinými slovy očekáváme od toho druhého, že se postaví zodpovědně k plnění svých povinností nebo k uspokojování našich potřeb. Kolikrát to dokonce děláme beze slov. Prostě jen očekáváme „něco samozřejmého“ a ani o tom nehovoříme.


Je tragédií sexuálního vzdělávání v dnešní společnosti, že nás v hodinách sexuální výchovy učí pouze odpovědnosti za negativní důsledky sexuality. Učíme se tak hlavně STRACHU ze sexuality a později vnímáme i širší význam slov sexuální zodpovědnost pouze v těchto intencích. Být sexuálně zodpovědný znamená podle nás často být si vědom všech možných rizik pramenících z nevěry, chorob, neplánovaného rodičovství, dysfunkcí, různých poruch a dalších strašáků.

Málokdo ovšem bere v potaz i druhou neméně důležitou polovinu koláče, která se na školách nevyučuje. Tou je zodpovědnost za naplnění svých vlastních sexuálních potřeb a přání. Neustále se setkávám se ženami, které přehazují zodpovědnost za svůj orgasmus na stranu muže. Nechcete rozhodovat o svém vzrušení a potěšení? Nezbude vám zřejmě nic jiného, než pasivně čekat, až to tomu druhému dojde. Jenže, co když ten druhý podobně jako vy, čeká na to, až něco jiného dojde vám a tak ubíhají měsíce a roky beze změny.


Proaktivita je životní přístup, ne jen pracovní dovednost

Chcete-li změnu, je třeba k naplňovaní svých erotických potřeb přistupovat mnohem proaktivněji. Je to podobné, jako kdybyste chtěli dostat přidáno v práci a místo čekání na to, až si někdo všimne, jak pěkně vám jde práce od ruky, jste se rozhodli nakráčet přímo k šéfovi a otevřeně se ho zeptat, co můžete udělat pro to, aby vám přidal.


Určitě vás začne napadat spousta dalších pracovních paralel, kdy jste úspěšně řešili situace, kterým se ve vztahu z nějakého důvodu vyhýbáte. Možná už jste si dokonce našli nové zaměstnání právě proto, že jste neměli možnost naplnit svoje finanční či motivační potřeby. A třeba jste své potřeby dokonce zkoušeli probírat i s partnerem a stále nic. Jenže teď nejde o opravu vašeho partnera, protože míč s názvem "problém“ je na vaší straně hřiště.

Vzpomeňte si znovu, které dva velmi dobré důvody zabraňují lidem v tom mít chuť na sex. Za prvé, neočekáváme, že si to budeme užívat, a za druhé, nevycházíme příliš dobře s partnerem.


A teď se zamyslete, zda něco z toho neplatí i o vaší masturbaci. Ano, masturbace je zcela plnoprávný sex. Máte pocit, že je masturbace jenom náhražka? (Užívat si náhražku přeci nejde, že.) Že to bez toho druhého nikdy nebude ono? (Nevycházíte sami se sebou natolik dobře, abyste sami sobě byli skvělým partnerem.) Pak výše zmíněné dva důvody platí i pro vás.


Zkuste být na chvíli sama sobě ideálním milencem

Možná jste si doteď nevšimly, že máte při masturbaci k dispozici toho nejlepšího sexuálního partnera, kterého vůbec můžete mít. Jedinou bytost, která ví, kam sáhnout, jak vás hladit, kdy přidat a kdy ubrat (nebo by to aspoň mohla vědět při troše experimentování.

Můžete se držet starých dobrých klišé, že vaše vzrušení nemá hodnotu, pokud u něj není vzrušený i váš partner. Dobře, chcete-li se omezovat tímto mýtem, můžete. Nic z toho ale ve skutečnosti hodnotu vašeho vzrušení nebo uspokojení pramenící z vašeho orgasmu nesnižuje. Jediné, co vám kazí prožitek, jsou vaše obstarožní a velmi nemoderní myšlenky z prádelníku vašich babiček.

Nakonec, když už vás váš partner miluje, bude možná rád sdílet vaše vzrušení, i když zrovna nemá chuť na sex. Zkuste ho nechat jen tak se dívat. Možná vás překvapí, jak intimní a hluboký pocit spojení můžete mít, když svoje vzrušení vyjádříte svobodně a zároveň při něm dovolíte tomu, koho tolik milujete, se cítit tak, jak chce v danou chvíli sám.

Nejčastější problémy "vyčpělých" vztahů

Máte pocit, že je váš vztah vyčpělý a že v něm zavládl stereotyp? Zde je několik tipů na oživení erotické jiskry ve vašem vztahu.

Dlouhodobý vztah a sexuální jiskra. To jsou dvě témata, která pro většinu z nás zřejmě nejdou příliš dohromady. Kdybych se vás ted zeptala, na kolik procent na stupnici od jedné do sta
(1 = vůbec ne, 100 = stoprocentně ano) je podle vás normální, aby vás v dlouhodobém vztahu i po letech ten druhý přitahoval a vzrušoval, co byste odpověděli?

Když za mnou na koučování přicházejí klienti, často se jich ptám: Co vlastně ve vašem vztahu „vyčpělo“? Odpovědi by se daly shrnout do následujících pěti kategorií.

První z nich je dobře známá dvojice „nuda a stereotyp“ a téma „někam se ztratila ta jiskra“. Druhým velmi častým motivem bývá zodpovědnost maskovaná za oblíbenou větičku „je to vlastně problém toho druhého“. Dalším okruhem bývá zjištění klientů, že o tom „vlastně nikdy takhle nemluvili“. Také přesvědčení jednoho partnera o tom, že po něm ten druhý „už zase chce jen sex“ a že soulož je jediný způsob, jak sdílet intimitu ve vztahu, může velmi dobře potlačovat i ty nejmenší zárodky vzrušení jednoho či obou partnerů. Posledním hodně podceňovanýcm a zároveň velmi rozšířeným problémem dlouhodobých vztahů bývá nedostatek času na cokoli, tím spíše na vzájemné intimní spojení.

1. Vaše přesvědční ovlivňují kvalitu vztahu

Možná si to neuvědomujete, ale to, co si o možnostech svého vztahu myslíte a v co věříte, je hodně důležité. Jestliže se vydáte na cestu postupné ztráty naděje a své pocity frustrace budete brát za samozřejmost, žádná sebelepší rada vám nepomůže obnovit ve vztahu rozkoš a vzrušení. Dříve či později příjde moment, kdy si uvědomíte, že váš milostný život můžete zařadit do kolonky „vyčpělý“. Přitom málokdo doopravdy tuší, že už samotný fakt, že si takovéhle věci všimnete, je prvním krůčkem na cestě ke zlepšení.

2. Nuda a stereotyp

Když za mnou přicházejí klienti s tímto tématem, jednou z prvních věcí, se kterou jim pomáhám, je si uvědomit, že budou-li se soustředit na slovíčka „nuda a stereotyp“, tak budou mít ve vztahu i nadále nudu a stereotyp. Je velmi důležité si uvědomit, čeho byste chtěli ve vztahu více. Co vám vlastně chybí k tomu, abyste svůj vztah či sexuální život mohli vnímat jako zajímavý?

Obecně je stereotyp nějaký sled úkonů, myšlenek či aktivit, které se opakují vždy ve stejném pořadí. To samo o sobě nemusí být problém. Problémem mnohem častěji bývá fakt, že víte, že se věci budou dít tak jako vždycky a samotné vědomí jasného a čitelného průběhu akce vás už předem odrazuje. Odrazuje vás vaše očekávání, ne to, co se bude dít. Když potom jdete proti svým pocitům a účastníte se něčeho, čeho jste se vlastně od začátku účastnit nechtěli, jenom tím uvtrzujete onen stereotyp.

Zatímco váš partner je vzrušený a v pohodě dojde k orgasmu pokaždé stejným způsobem, na vás se možná nejen nedostane, ale ani s tím vzrušením už to jaksi není takové, jaké to bývalo. A tak zůstáváte u toho, co funguje alspoň jemu. Jenže jednoho dne si uvědomíte, že vám už vlastně nefunguje nic.

Prvním krokem tedy je začít si více všímat svých pocitů a respektovat je. Když nechcete něco dělat, je třeba to partnerovi sdělit, nejlépe mimo postel. Dalším důležitým úkolem je se podívat na vaše fantazie, představy nebo do minulosti. V těchto končinách na nás většinou čeká inspirace v podobě zajímavých nápadů. Co by vás bavilo? Možná nejsou důležité až tak aktivity samotné, ale to, jakým způsobem to celé probíhalo. Možná to bylo jiné protředí, možná jiná atmosféra, možná jiní lidé. Ze všeho nejvíc je důležité, co vás na tom vlastně vzrušovalo?

Důležité je tedy se zaměřit místo na „nudu a stereotyp“ více na vzrušení samotné. Když jste vzrušení, nenudíte se. Něco se mění a tenhle pocit se rozhodně nerovná nudě. Zaměřte se na to, co vás vzrušuje. Buďte upřímní k sobě i k partnerovi. Uvědomte si, že neupřímnost jen prohlubuje stereotyp. Jiskru vzrušení může do vašeho vztahu přinést i otevřený rozhovor o tom, co by vás bavilo víc. Nemusíte se hned pouštět do realizací všech svých fantazií. Zkuste je pro začátek třeba říkat partnerovi přímo při sexu. Nemáte-li vlastní fantazie, podívejtě se třeba po erotických filmech pro ženy, které točí Andrew Blake nebo Petra Joy.

3. Nikdy jsme o tom vlastně nemluvili

Jste-li z rodiny, kde se o TOM moc nemluvilo, je velmi pravděpodobné, že si najdete partnera, který také nebude mít příliš tendence si o TOM povídat. A máte zaděláno na "vyčpělost" ještě dříve, než se k TOMU vlastně dostanete. Obzvláště, jste-li žena.

mlceni_ve_vztahuAno, ne každý umí hovořit o sexu, jako by se nechumelilo. Ale většina lidí, kteří to dovedou, se to učila. Takže neházejte flintu do žita a uvědomte si, že karamboly jsou nezbytnou součástí učení se. A ted něco opravdu praktického. Ať už si povídáte o čemkoli, je to v danou chvíli jenom povídání. Jinými slovy, povídání o sexu se neliší od jiných povídání. Dokážete-li mluvit v pohodě o svých kamarádkach nebo o své práci či o zahradničení, představujte si na chvíli, že mluvíte právě o tom.

Spousta lidí se brání právě tomuhle kroku. Mluvit o sexu jako by se nechumelilo, jako by o nic nešlo. Znovu opakuji, mluvit o sexu, o naší anatomii, o svých pocitech a o tom, co chceme, aby ten druhý o nás věděl, se neliší od povídání si o jiných oblastech našeho života. To, co se liší, je prožitek při těchto aktivitách. Ne mluvení. Při zahradničení se pochopitelně tak snadno nevzrušíte. I když, kdo ví. :-)

To že budete hovořit o sexu v klidu, jako o svých koníčcích a přátelích je první krok k tomu, abyste se s partnerem mohli přiblížit. Netlačte na sebe a řekněte nevím, když nevíte. Hledejte vhodná slova a ujišťujte se, že vám ten druhý rozumí. Když ne, zkuste to jinak. Nesnažte se být dokonalí. Mluvte o svých pocitech. Když to jinak nepůjde, myslete chvíli na povídání o něčem jiném a pak zkuste zase chvíli mluvit o sexu. A hlavně si dejte čas.

4. Už zase po mě chce jen sex

Děti, domácnost, práce - všechno je důležžité a vy máte jednoduše hlavu plnou starostí. Do toho vás partner obejme a vám v tu chvíli proběhne hlavou „už zase chce sex“. Můžete se do nekonečna utěšovat myšlenkou na to, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu, ale asi to moc nepomůže. Mám pro vás jednu důležitou otázku.

Kdybyste na sto procent věděla, že když se vás partner začne dotýkat, skončíte nejspíš dnešní večer relaxací v restauraci nebo v kině, chovala byste se stejně? V této situaci totiž není stereotypní to, co děláme při sexu. Skutečným stereotypem a opravdovým důvodem vyčpělosti, je to, co děláme pro to, aby sex nebyl.

Díky výchově, tomu, jak je sexualita zobrazována ve filmech i dalších médiích a také díky tomu, o čem lidé kolem nás hovoří, můžeme velmi snadno podlehnout mylné domněnce, že soulož či jiná fyzická forma sexu je v manželství povinná. NENÍ. Uvědomte si, že není povinné ukončit předehru fyzickým spojením genitálií. A není ani povinné považovat doteky za předehru a muset se tím stresovat

Předně všeho, zeptejte se svého partnera, co vám svými doteky chce sdělit. Je možné, že se vás dotýká proto, že vám chce jednoduše říct, jak moc si váží všeho, co děláte. Třeba prostě chce cítit blízkost a chybí mu za celý den v práci fyzický kontakt či něha. To vše je součástí intimity ve vztahu, kterou potřebujeme cítit vzájemně.

Možná ale váš partner skutečně ptřebuje více sexu než vy. A možná to od vás očekává. A váš způsob úniku před něčím, co nechcete a dělala byste to jen pro druhého, je vlastně formou obrany a zachování sebe sama. V každém případě je třeba partnerovi sdělit své pocity otevřeně. Nemusíte být vzrušená jen proto, že ten druhý je a ani nemusíte své tělo poskytovat jen pro naplnění potřeb toho druhého.

Hledejte společně cesty, jak poskytnout sobě i svému partnerovi více prožitků a přitom se nenutit do toho, na co nemáte chuť. Jedním z mnoha tipů může být třeba dívání se na to, jak ten druhý masturbuje. Při takovéhle aktivitě můžete společně sdílet velmi hluboké pocity vzájemné intimity a ještě se třeba něco zajímavého přiučit.

5. Nemám na to čas

Na chvíli se zamyslete nad vaší nejčastější větou obsahující slovíčko čas. Jak hovoříte o času? Někdo s časem zápolí, někdo z ním závodí, někdo si jej musí udělat, aby vůbec byl, a někdo už jej dávno nemá.

Potřebujete svůj čas vidět na papíře či v diáři, abyste si uvědomili, kolik času dáváte té které aktivitě a co vám to přináší. Uvědomte si, že bez úsilí a času, které věnujete svým pracovním aktivitám, byste žádných výsledků ani změn nedosáhli. Co vás vede k tomu, že očekáváte změnu v intimním životě, aniž byste byli ochotni mu věnovat čas? Když budete dělat věci stále tím samým způsobem, jiných výsledků nedosáhnete.

Navíc, další iluzí, které s oblibou podléhají muži i ženy je, že vztah se nemění. Opak je pravdou. Vztah i oba partneři se neustále vyvíjejí a i jejich potřeby se mění. Budete-li plynout s časem a vnímat změny společně s tím, jak se budou objěvovat, budete také zjišťovat, že to co se vám líbilo před rokem, už dneska třeba nemá ty grády a že vás zajímá či baví něco nového.

Když si nedáte vzájemně čas, s největší pravděpodobností se po letech probudíte vedle někoho úplně jiného, než koho jste si vzali. A změn, které se mezitím udály, už bude prostě příliš mnoho na to, abyste je ve vztahu dokázalli transformovat na lákyplnou a vzrušující energii.

Dejte si čas na to se společně alespoň jednou týdne 10 minut zasmát. Vyhraďte si čas na společné hraní si a hrajte třeba scrabble. Pozvěte partnera i po několika letech na rande a zkuste dělat „jako že jste opravdu na schůzce s někým neznámým“. Uvidíte, kolik věcí se o svém partnerovi dozvíte. V největší nouzi si napište několik sms či si vyměňte pár vzkazů e-mailem či přes icq. Hledejte možnosti a najdete je. Čas je váš a vy také rozhodujete, kolik jej na co věnujete. Chcete-li změnu ve vašem vyčpělém vztahu, počítejte také s tím, že se ve vašem diáři začnou objevovat zajímavé aktivity a schůzky jen s vaším partnerem.

Při líbání nechte oči otevřené!

Zažijete nový rozměr vztahu.

Polibek může být skvělý způsob, jak prohloubit intimitu ve vašem vztahu. Zkuste nechat při líbání OČI DOKOŘÁN. Zdá se vám to příliš prosté a jednoduché? I přesto to většina z nás nedělá.

Většina z nás totiž při polibku považuje za normální v určitý moment zavřít oči. Schválně si na chvíli přestavte, „jak to vlastně děláte“. Když se vaše obličeje přibližují, dříve nebo později, když už máte jasno, že se trefíte tam, kam potřebujete, prostě zavřete oči. Pokud tedy zrovna nechodíte s extrémním nosáčem a neobáváte se o zrak, proč vlastně nenechat oči otevřené?


Splynutí rozpouští hranice

Mnoha lidem podle jejich vlastních slov chybí ve vztahu i při sexu něco, čemu říkají „spojení“, „splynutí“, „blízkost“. Málokomu ale opravdu dochází, že tu nejdůležitější roli zde hraje intimita. Otázkou je, co je pro vás osobně intimní? A k čemu vám může být intimita vlastně dobrá?


Zkuste si na tyhle otázky odpovědět sami za sebe. Zdá se, že intimita je něco, co je samozřejmostí hlavně na začátku vztahu. Při svádění a seznamování rádi odhalíme své já. Svou minulost i přítomnost. Jemné detaily svého života, které považujeme za důležité i citlivé. Cítíme to spojení, tu blízkost, a potom je z toho ten naprosto báječný sex …. protože jsme vůči sobě neskutečně otevření. Jako by neexistovaly žádné hranice. Ve stavu zamilovanosti je náš systém vnímání otevřený a my se nebojíme ukázat, kým jsme, protože zamilovanost a naše vlastní vibrace lásky nám dávají pocit, že jsme milováni pro to, kým jsme.

Časem se od sebe vzdalujeme

Ale po pár měsících a potom i rocích nám postupně začne být nepříjemné sdílet s partnery opravdu intimní okamžiky svého života. Přestaneme si spolu čistit zuby v koupelně, odhalovat detaily svého těla, povídat si o svých hlubokých pocitech a myšlenkách, o svých emocích a možná i o svých přáních. Náš život se omezí na povrchní výměnu informací a naše opravdové já zůstává ukryto uvnitř bez možnosti navázat hlubší spojení s tím druhým. Už si nejsme blízcí a mnohdy ani nevíme, jak se zase vlastně vzájemně přiblížit.

Zažijte vlastní intimitu a ucítíte znovu "blízkost"

Co by ale v takové situaci mohl změnit polibek s otevřenýma očima? Nečekaně mnoho. Dovolíte-li si prožívat polibek s očima dokořán, neuvidíte totiž až tolik toho druhého. To co uvidíte a díky čemu se možná nebudete moci soustředit na líbání samotné, bude blízkost člověka člověku. VAŠE VLASTNÍ INTIMITA. Uvidíte to, po čem toužíte, ale neuvědomujete si, že před tím vždy doslova zavíráte oči.


Možná si také uvědomíte, jak moc se obáváte otevřít naplno tomu druhému. Co kdyby zahlédl vaší zranitelnost a nedokonalost. Jenže právě tyhle naše vlastnosti jsou hluboce lidské. A vaše lidská bytost přirozeně touží po spojení s partnerem. Budete do toho tedy možná muset jít naplno a risknout to.

Může vám to zpočátku připadat divné, ale může to být i hodně zajímavé. Může vás to šokovat. Právě proto, že je to po dlouhé době nečekaně intimní. Může vás to dokonce dočasně mírně „odzbrojit“ tam dole, než se naučíte ustát znovu blízkost toho druhého A HLAVNĚ SAMI SEBE.


Nevzdávejte to. Prostě jenom dýchejte, nechte oči otevřené a líbejte se. Proč nezažít znovu něco podobného, jako jste zažívali na prvních rande. Dotek, který byl tak nějak cítit i uvnitř.... Vzpomínáte? Právě teď, na První Máj, pod rozkvetlým stromem, máte báječnou příležitost.

Svoboda versus bezpečí

Chce víc svobody a já zase pocit bezpečí

Tohle bývá ve vztahu velmi častý problém.

Jeden z partnerů chce více svobody, zatímco ten druhý se toho děsí. Říká si, co asi tak bude následovat, když bude mít partner možnost si dělat to, co chce. A co příjde za další dva nebo tři roky?

Marek a Jana mají podobný problém a nenechte se mýlit, i když to nejsou skutečná jména mých klientů, jsou vlastně hodně podobní dvojicím, které za mnou přicházejí.

Oba milují toho druhého, oba chtějí, aby ten druhý byl šťastný. Ale také se zdá, že čím více svobody si Marek bere, tím více nejistoty a obav zažívá Jana. A když se Jana cítí bezpečně, je zas Marek nespokojený a frustrovaný z nedostatku svobody, kterou má ve vztahu.

Jak naplnit potřeby obou?

Kdykoli jeden z nich udělá krok vpřed, zdá se, že to je na úkor toho druhého. Když Marek říká, že potřebuje svobodu, Janina nervozita rychle stoupá. Jana pochopitelně CHCE, aby se Marek ve vztahu CÍTIL svobodně. Neví ale, jak se MŮŽE CÍTIT bezpečně ve chvílích, kdy si Marek užívá svobody. A také zjišťuje, že je často emočně vyděšená ze svých představ a obav.

Marek také touží po tom, aby byla Jana ve vztahu šťastná. Dokonce se vzdal některých svých aktivit, které mu dělaly radost. Uvědomil si, že to ale může v rámci dlouhodobého vztahu udělat jen dočasně, a proto vyjadřuje často odmítání a hněv a emočně se ze vztahu odtahuje. Ví, že každá taková malá situace, každé promarněné přání, jsou drobnými kamínky, které postupně přihazuje na velikou hromadu.

Má tento konflikt řešení?

Může se taková situace vlastně vYřešit? Mnoho párům se zdá, že ne, a je skutečně velmi vysilující vnímat, že každý váš krok ke štěstí může tomu druhému zároveň hoddně ubližovat.

Co si potřebujete ve vztahu ujasnit, aby bylo možné vidět lepší zítřky?

Nikdo není nepřítel, i když se tak váš partner může jevit. Každý z nás řeší problémy, které jsou pro nás nějaým způsobem důležité a také se snažíme to udělat co nejlépe právě uvnitř našeho vztahu.

Pro ty z nás, kteří hledají svobodu, svoboda reprezentuje vyjádření sebe sama, naši schopnost naplnit smysl našeho života. Jestliže příjdeme o svobodu, je to, jako by nám někdo amputoval část toho, kým jsme a proč jsme na téhle planetě.

Pro ty z nás, kteří hledají bezpečí, vyjadřuje bezpečí místo klidu a lehkosti bez obtíží. Ironicky, je to také součást našeho sebevyjádření – bez pocitu bezpečí se naše mysl zmítá v obavách a velmi obtížně můžeme fungovat.

Boj o přežití

Je třeba si uvědomit, že svoboda i bezpečí jsou od pradávna základními lidskými potřebami pro přežití. To znamená, že naplnění těchto potřeba je pro člověka svým způsobem kritické a protože na nich život de faco závisí, může nedostatek svobody či bezpečí skončit doslova partnerským "bojem o přežití".

A nyní přichází ta nejkritičtější část: když máte pocit, že dáváte svůj život v sázku, převezme roli část mozku zvaná amygdala. Tato část bohužel není designována přírodou k nějakému přílišnému soucitu a ani neumí využívat komunikační dovednosti, kterými se tak často honosíme. Úkolem amygdaly je se vyhnout či zněškodnit veškeré hrozby, kterým jsme vystaveni. V takovou chvíli můžeme být i sami zakočeni tím, jak tvrdě se chováme k lidem, které milujeme či jak rychle se od nich dokážeme odtáhnout ve chvíli, kdy nás nejvíce potřebují.

Často dochází také k tomu, že zatímco jeden z partnerů přechází do bojového módu, druhý se snaží zoufale prchnout z bojště. Tento způsob komunikace má dokonce vlastní zpětnvoazebnou smyčku. Čím více útočník tlačí, tím více ten druhý uniká. A obráceně.

V případě Jany a Marka, čím více Jana chce, aby Marek naslouchal, mluvil s ní a řešil problémy otevřeně, tím více se Marek odtahuje. I když je fyzicky přítomný, vlastně se emočně a duševně odtáhl do takové míry, že jen stěží může doopravdy naslouhat tomu, co Jana říká. A čím více se dál odtahuje, tím více Jana tlačí na to, aby konečně vylezl ze své ulity. Čím více Jana tlačí, tím více se odtahuje. A tak dál...

Když se potýkáte v partnerství s něčím takovým, zkuste ocenit, že to váš partner nedělá proto, aby vám ublížil. Spíše to dělá proto, že se snaží naplnit svou potřebu sebevyjádření a vnitřního míru. A je to pro jeho či její život velmi důležité.

Je také klíčové být schopný odpouštět svému partnerovi a především sobě samotným. Uvědomte si, že jste se oba potýkali s obtížnou situací a ve skutečnosti to není vina ani jednoho z vás. Ke všem těm potyčkám jednoduše dochází proto, že se vás vaše vlastní mechanizmy určené k přežití snaží chránit.

Zvažte tedy příště, zda se opět nesnažíte o to, aby ten druhý byl šťastný způsobem, který vyhovuje vlastně daleko víc vám samotným. Je vysoce pravděpodobné, že tento způsob "jak být šťastný" pro vás má vysokou hodnotu. Možná jste jej získali díky těžkým zkušenostem a poctivou životní dřinou. A možná právě proto vám vadí, že ten druhý o vaše cenné know-how nejeví zájem, ba co víc, chová se úplně opačně.

Uvoedmote si příště, že každý z nás má právo být v životě tam, kde právě je a uchovávat své vlastní hodnoty, které jsou pro něj tím nejcennějším bohatsvím a pomáhají nám realizovat svůj nejhlubší potenciál. Dovolte tedy příště svému partnerovi být tím, kým skutečně je a dovolte i sami sobě být tím, čím sami chcete být.

Život ve třech - rozhovor pro Elle

Elle: Máte z vaší praxe zkušenosti s lidmi, kteří žijí ve třech?

J. Gaia: Ano, mám.

Elle: Jak může takový vztah fungovat? Na čem stojí?

J. Gaia: Podobně, jako další vztahy je i takovýto vztah založený především na zralosti všech partnerů. Z hlediska partnerství může vztah ve třech fungovat jedině za předpokladu, že najdete cestu k tomu, jak mít potešení a radost z toho, že jste schopní milovat více osob najednou a že si váš partner či partnerka může užívat bezpečně i s někým jiným. Potenciál každého člověka je možnost překročit hranice dané někým či něčím jiným (společností, názory rodičů, autorit) a realizovat vlastní touhy. Vztah ve třech je jen jednou z možných variant realizace této touhy.

Elle: Pro koho je určen?

J. Gaia: Dalo by se říci, že pro ty, kteří po něm touží. Osobně znám několik žen, které by s chutí uvítaly rovnou dělbu prací v domácnosti i sexuálních radovánek a navíc by byly bohatší o další intimní možnosti takovéhoto druhu "mnohoženství". Tristan Taormino, americká autorka knihy o otevřených vztazích, zmiňuje knihu, která vyšla v 70. letech (Group Marriage), kde děti z vícečetných rodičovských vztahů vyzpovídala dětská psycholožka a zjišťovala zda má větší množství rodičů vliv na rozvoj dětí. Nevím, zda vás to překvapí, ale děti, které měly více rodičů, byly po stránce vývojové, emoční i psychické ve srovnání s dětmi z monogamních vztahů naprosto v pořádku.

Elle: Co naopak bývají jeho nejčastější slabiny?

J. Gaia: Podobně jako i v tradičních heterosexuálních monogamních vztazích, neochota řešit otevřeně konflikty a učit se konfrontovat vzájemné potřeby všech lidí ve vztahu může být velikou překážkou. Nedostatek prostoru či času pro rozvíjení se, komunikaci a vyladění spolužití jsou slabinou jakéhokoli vztahu. I když je pravdou, že jste-li při hlasováni 2 na jednoho (místo tradičních 1:1), bude to mít pochopitelně vliv i na rozhodování v takovém vztahu.

Elle: Mělo by mít i intimní soužití nějaká pravidla? V trojúhelníku se snadno stane, že se na někoho nedostane...

J. Gaia: To se ale může stát i v neupřímném či nefungujícím monogamním vztahu. Myslím, že opravdovou otázkou není to, jak se spravedlivě "podělit o dort i se šlehačkou". Dává-li takové soužití smysl všem zúčastněným a zároveň poskytuje prostor pro otevřenou diskusi potřeb a možností, není to tak, že si střiháte, kdo půjde dnes s kým a děláte si čárky. Mnohem pravděpodobněji partneři nelimitují své možnosti lásky jen na jednoho člověka a rozšíří je prostě na víc osob. Poté se přirozeně snaží naplnit potřeby všech milovaných osob ve vztahu.

Dlouhodobé vztahy

(Rozhovor pro časopis Žena a život)

Jaké je podle Vás nejdůležitější pravidlo pro dlouhý a spokojený vztah? A proč?

Ochota neustále se učit poznávat sebe sama jako člověka a učit se mít ráda
sama sebe. Proč? Protože Váš vztah k těm nejbližším a ke svému partnerovi bude odrazem toho, jaký vztah máme k sobě samotné. To je ale také jeden z důvodů, proč pro nás mohou být dlouhodobé vztahy tím nejlepším prostředím pro osobní růst, protože nám mohou mnoho napovědět o nás samotných.

Jak moc je ve vztahu důležitý sex?

Pro každého člověka jinak. Myslím, že ve vztahu je mnohem důležitější mít
možnost prožívat pocit naplnění a uspokojení ve vztahu jako takovém a ne jen v sexu, který je jednou z jeho součástí. Navíc dosažení orgasmu neznamená vyvrcholení a uspokojení v sexuálním životě. Takže, jestli je sexuální komunikace tím, co Vás dokáže naplnit, bude pro Vás sex určitě důležitý. Na druhou stranu Vám tyto pocity štěstí a láskyplného partnerského soužití může přinášet něco úplně jiného.

Může být první vztah tím posledním? Kolik partnerů je ideální mít?

První vztah může být tím posledním, když si oba partneři umožní vedle sebe růst a vyvíjet se vzájemně. Ani velký počet partnerů Vás nenaučí, jak rozvíjet vztahy do hloubky, když budete hledat "změnu" a to důležité pouze na povrchu. Mám moc ráda citát Davida Schnarcha, který přesně vystihuje můj pohled na dlouhodobý vztah, případně manželství: „Nikdo není připravený na manželství. Teprve manželství samo nás učí, jak na něj být připraveni."

Kolik jste měla Vy vážných vztahů a jak dlouho trvaly?
Hezká otázka - 3 dlouhodobé vztahy. Trvaly a trvají 4, 9 a 5 let.

Na čem vztahy podle Vás nejčastěji krachují a proč?

Z našich rodičů nebyla tak vysoká rozvodovost, ale ani tak vysoká životní úroveň. Dnešní doba umožňuje lidem se rozhodovat ve vztahu mnohem svobodněji. Rozvod není nepřekonatelnou ztrátou finanční ani existenční jistoty, a nemá prakticky žádný vliv na společenský statut. Být rozvedený či rozvedená se jaksi stalo až příliš normálním. Možná právě určitý druh novodobé finanční "nezávislosti" obou partnerů na sobě navzájem společně s neschopností komunikovat ve vztahu svoje potřeby a řešit konfrontace (či střety) efektivně je tím, co vede často k rozchodu či rozvodu. Otázkou je, zdali si tak vůbec dáme příležitost se učit to, co se nám bude hodit v dalších vztazích, abychom i příště neskončili na stejném mrtvém bodě.

Kdy ze vztahu odejít?

Když ztratíte víru ve smysluplnost další společné cesty. Když vevnitř vás něco křičí, že vás takovýto vztah úplně zničí. Pak vás může ochránit jedině dobré rozhodnutí a důvěra ve vlastní instinkt.

Co znamená "být spokojen" ve vztahu?

Pro mě osobně to znamená mít možnost prožívat život způsobem, který mě naplňuje, dává mi smysl a zároveň mě obohacuje vzájemným sdílením vztahu.


Míváte také se svým partnerem problémy a hádky? Jak je řešíte?

„Idylický bezproblémový vztah" je dle mého soudu vztah, kde něco hodně dlouho kvasí a nakonec to v nestřeženou chvíli exploduje. Vyvíjíte-li se s partnerem zdravě a přirozeně, je třeba čas od času vyčistit vzduch a nechat vyplout na povrch i ty nejhlubší pocity. Jedině tak máte možnost navázat se
svým partnerem skutečně intimní spojení. Ve vztazích, kdy se občas zablýskne, bývá mnohem snadnější vyjadřovat i přijímat emoce navzájem. A žádný delší vztah není plný jen těch pozitivních emocí.


Nebyla byste raději někdy singl?

Myslím, že na tom být „singl" není nic špatného. Na druhou stranu mám pocit, že teprve schopnost prosadit si sebe sama a schopnost umět prožít pocit svobody ve vztahu k druhému z nás dělá opravdu svobodné lidi. A z tohoto pohledu vnímám život, kdy se člověk musí „dohadovat" jen sám se sebou, za určité ochuzení o cenné zkušenosti. Nehledě na rodinu, která se určitě lépe buduje ve vztahu s tím druhým.