SEX NENÍ ZDRAVÝ

Tvrzení, že sex je zdravý, je jedním z nejrozšířenejších mýtů v naší společnosti. Řeknete-li sex, jen málokomu se v naší společnosti vybaví něco jiného, než soulož. Myslíte-li tedy běžně na sex jako na soulož a máte-li za to, že sex je zdravý, může se vám stát, že mnoho let děláte něco, co vlastně vůbec není zdravé ani pro vás ani pro vašeho partnera.

To jestli je sex zdravý, totiž nezáleží na aktivitě nebo činnosti, kterou prvádíte ani na počtu provádění za týden. Sex bohužel není fitness, i když to tak často podle různých článků vypadá. To, co je na sexu doopravdy zdravé, je pocit vzrušení a případně i orgasmický prožitek. Většina z nás ale příliš nerozlišuje mezi pocitem vzrušení a činností soulože. A tomuto mýtu upřednostňujícímu mužský způsob vzrušování podléhá i mnoho žen.

Z hlediska mužské sexuality se oblasti vzrušení, sex a soulož často do veliké míry překrývají. Muž potřebuje k souloži erekci a pro dosažení erekce většinou potřebuje cítit vzrušení. Jedno bez druhého příliš nejde. Ne až tolik žena, která pro soulož často vzrušení vůbec nepotřebuje.

Když vás sex nevzrušuje, je v lepším případě po nějaké době:

 stereotypní
 nudný
 nezajímavý
 nemotivující
 nenaplňující

… a tak dále. Čili se mu po čase začnete vyhýbat nenápadně i nápadně. Je přece tolik zajímavějších činností, které můžete dělat.

Když vás sex (myšleno soulož) nevzrušuje, a vy se mu i přesto nepřestanete vyhýbat, může sex navíc třeba ještě:

 vyvolávat hněv a vztek i mimo postel
 snižovat vaše sebevědomí
 způsobovat výkyvy nálad až k depresi
 odrazovat od dalšího fyzického kontaktu s partnerem č i se sebou
 bolet v průběhu č i po akci
 traumatizovat vaši pochvu (zejména vstup, G-bod a děložní č ípek)
 znechutit vám slovo sex na hodně dlouho

Jste-li žena a dostaly jste už do takovéto situace, možná používáte i vy ohledně sexu některou z následujících vět:

„Sex přeci není všechno.“ - Možný překlad: „Už jsem na sex rezignovala, nebyl důvod pokračovat.“
„Nechápu, proč jsou všichni tak posedlí sexem.“ - Možný překlad: „Sex mi způsobil hodně bolesti, ještě stále jí cítím, když si na to vzpomenu.“
„Chlapi sex prostě potřebují častěji. “ - Možný překlad: „To, co potřebuju při sexu já, není tolik důležité.“
„Sice jsem neměla orgasmus, ale sex nám skvěle fuguje.“ - Možný překlad: „Sice nejsem moc vzrušená, ale jinak mi to zase až tolik nevadí a partnerovi to dělá dobře.“
„Ale, dejte mi pokoj se sexem...“ - Možný překlad: „Už jsem zapomněla, co sex je.“

Doufám, že jste se u předchozích vět alespoň trochu pobavily. Faktem ale je, že to zdravé je při sexu hlavně VZRUŠENÍ bez ohedu na to, zda skutečně vzniká při souloži nebo třeba při líbání, dívání se na erotický film či flirtování s číšníkem v restauraci. Z tohoto pohledu je tedy pravidelná dávka flirtování nebo sledování erotických filmů pro vaše zdraví mnohem cennější než soulož 2x týdně půl hodiny podle celonárodní normy.

Pocit vzrušení ovlivňuje pozitivně váš hormonální systém a doslova vás omlazuje. Navíc s sebou přináší i mnoho dalších pocitů, jako je uspokojení, naplnění, pocit splynutí a spojení a pocit lásky. Samozřejmě to jde i bez vzrušení. Ale kdy používáte stav VZRUŠENÍ vědomě jako cestu k tomu všemu dalšímu, jde to o hodně rychleji a lépe.

A i když by se mohlo zdát, že mluvím hlavně o ženách, soulož nemusí být to pravé ořechové ani pro muže. Existuje mnoho důvodů, proč se sexu ve smyslu soulože muži začnou vyhýbat podobně, jako ženy. A podobně jako ženám, i mužům absence pocitů vzrušení v životě snižuje sebevědomí a může vést k nejrůznějšícm psychickým i zdravotním komplikacím.

Chcete-li tedy dělat sex zdravě, bude třeba, abyste do vztahu zařadili aktivity, které vás osobně vzrušují a mohou pro vás znamenat cestu k orgasmu. Tou nejsnadnější je masturbace neboli sebepotěšení. Dalšími aktivitami může být orální sex nebo sex manuální – čili masáž genitálií partnerem či partnerkou. Speciální kapitolou je sdílení představ nebo sex po telefonu, kdy používáte ten nejmocnější sexuální orgán vašeho těla – mozek.

Je také celkem pravděpodobné, že se dříve či později při prozkoumávání nekoitálních aktivit dostanete k tématu vanilkový sex a jiné druhy intimních her. Více se dovíte v článku na téma NE-VANILKOVÝ SEX, kde najdete stručný přehled dalších možných VZRUŠUJÍCÍCH aktivit nezahrnujícíh soulož.

Článek: Ukažte mu, jak to chcete!

S Michaelou Čapkovou ze serveru proženy.cz jsem (notně) spolupracovala na článku, kde je instruktáž o tom, jak partnerovi vysvětlit váš preferovaný způsob dotýkaní se penisem přímo uvnitř pochvy. Ano, i to je forma doteku. A máte-li po mnoha týdnech, měsících či letech "bušení", "přirážení" nebo zasouvání pocit, že už vás nuda a stereotyp totálně dostaly, ZDE je několik praktických rad, co s tím.

Každopádně vám přeji Sladké a Něžné vánoce, ať už budou vaše rohlíčky vanilkové či pistáciové.

Vaše J. Gaia

14. 12. - Masturbace – cesta k ženskému sebevědomí

Převážná většina žen ve věku 25-50 let, které potkávám v praxi, ještě stále výrazně odděluje sex a masturbaci a bojí se zapojit prsty či vibrátor při souloži s partnerem. Zřejmě existují výjimky a o těch se jako sex kouč nedovídám jednoduše proto, že jsou ženy v takovém vztahu spokojené. Někdy ale ženské sebevědomí vede i k úplně opačným situacím.

Nedávno jsem se setkala se ženou, která ode mne chtěla pomoci v oblasti svého orgasmického prožitku. Působila ně mě velmi sebevědomě a sama se nijak netajila tím, že masturbuje již od dětství. Vzrušení, které potřebovala k prožitku klitoridálního orgasmu, někdy vytvořila s pomocí prstů a někdy používala sprchu. Což bylo z mého pohledu fajn, protože ženy, které znají víc než jeden způsob, jak dosáhnout orgasmu, mají už za sebou různé zkušenosti a bývají ochotné více experimentovat.

Také se mi svěřila s tím, že nikdy neprožila orgasmus s mužem a že by to právě teď ráda zkusila, protože má nového partnera a má pocit, že on je ten pravý. Milovali se spolu již několikrát a ona by ráda prožitek orgasmu sdílela s ním. Po sezení, kde jsme se zabývali jejími strašáky ve skříni mýtů o ženské masturbaci a tím, že všechny způsoby dosahování orgasmu jsou stejně hodnotné, se klientka rozhodla odvážně propojit svět svého sebepotěšení a partnerského sexu dohromady.

Naše „pracovní koučovací dohoda“ tedy byla, že společně s partnerem vyzkouší pozice, ve kterých bude mít volný přístup ke svému klitorisu a zkusí jednoduše navlhčenými prsty to, co jí o samotě funguje. Variantou B byla možnost použít vibrátor při souloži tak, aby se mohla soustředit pouze na své vzrušení a nemusela u toho vyvíjet další úsilí.

Když došlo na milování s partnerem, moje klientka, jak později sama líčila, celkem nemusela partnera pobízet k pozici „na pejska“, kterou mají muži většinou rádi. Ženám naopak tato pozice skýtá možnost dráždění citlivé zóny G-bodu a to vzrušovalo i mou klientku natolik, že se prostě odvázala a pustila se do stimulace svého klitorisu. Po několika vteřinách se ale její partner zarazil a na chvíli přestal. Přestala tedy i ona. A na to on pokračoval s předchozími pohyby uvnitř její pochvy a ona tedy beze slov dále pokračovala se stimulací svého klitorisu.

A v tu chvíli přišel osudný moment, ve kterém se její partner předklonil do kleku, sáhnul jí svojí rukou mezi nohy a se slovy „Nech toho.“, jí odstrčil ruku z genitálií. Moje klientka byla tak zkoprnělá, že na chvíli vůbec nevnímala nejen milování, ale ani sebe sama.

Následujícího dne se pokoušela se svým partnerem diskutovat celou situaci. Partner nejprve nevěděl, o čem hovoří. Poté začal argumentovat tím, že „ho vlastně to cukání rušilo“ a skončil u frází typu: „Ty jsi jako malá holka, copak ti já nestačím? Myslel jsem, že vaginálního orgasmu dosahuješ běžně.“

Vyšlo najevo, že muž který jí tolik okouzlil svým šarmem a galantností, se v posteli nedokáže smířit s faktem, že by si žena pomáhala k orgasmu SAMA. Jak asi už tušíte, na vibrátory nakonec ani nedošlo. Moje klientka se po dvou týdnech zvažovaní svých citů a hodnot rozhodla dát přednost svým orgasmům před omezeními partnera.

Možná, že jste tuhe situaci zažily na vlastní kůži a tak víte, jak je bolestné slyšet o „své nedokonalosti“ od někoho, kdo vás vzrušuje a koho milujete. To je jeden z důvodů, proč my ženy tak často obviňujeme samy sebe z problémů s orgasmy.

Faktem ale je, že se nejedná o vaši nebo partnerovu nedokonalost. To jak dosahujete orgasmu, je prostě VÁŠ PŘIROZENÝ ZPŮSOB, jak dosahujete orgasmu. Až když se ho rozhodnete respektovat, můžete začít budovat své ženské sebevědomí. Tedy skutečné vědomí toho, kdo jste a co úžasného dokážete, když jste vzrušené.

Vím, že tímhle příběhem v mnoha obměnách prochází většina vztahů, ve kterých se partneři snaží rozvíjet ženskou sexualitu. Tedu tu sexualitu, která neupřednostňuje soulož před jinými formami intimního prožitku. Je to klíčový moment změny vnímání obou partnerů.

Někdy se brání muži a někdy si v tom bráníme my samy. Musíme totiž překonat dávno nastavené postoje, které si neseme z dětsví a období dospívání. Dobrou zprávou je, že když se nám to podaří, už se nebudeme chtít vracet do starých zajetých kolejí a náš vztah zase ožije novými možnostmi a experimenty.

3. 11. - Nesnese v posteli vibrátor?

Možná tenhle příběh znáte od kolegyně nebo od kamarádky a možná je to právě váš miláček, který nechce o návštěvě sex shopu ani slyšet a dokonce nehodlá ani akceptovat podobné „vynálezy“ ve společné posteli. Proč se vašemu partnerovi nemusí v posteli zamlouvat vibrátor a co s tím můžete dělat, se dočtete na dalších řádcích.

Sedm důvodů a co s tím

1. Výchova a přesvědčení mu to nedovolí

Pochází-li váš partner z rodiny, která už sice nemusí být věřící nebo to alespoň tak nevypadá, ale někde kolem třetího kolena babiček a prababiček ještě byla, můžete si být jisté, že se to objeví v partnerových pohledech na sex. Rodiče na nás totiž působí nejenom tím, co nám v dětství řekli. Do sexuality se promítá také a především to, o čem se doma prostě nemluvilo.

Zjistěte si tedy, jaké náboženské pozadí formovalo přesvědčení vašeho muže či partnera a promluvte si otevřeně o tom, co je vlastně pro spokojenost vašeho vztahu důležité. Zda dodržovat pravidla, která nejspíš nastavili lidé z dávno zapomenutých dob, nebo si společně raději vytvořit vlastní nová a čerstvá pravidla, která můžete měnit podle toho, jak se budete ve vztahu vyvíjet.

2. Vyznává pouze „Hands-free“ orgasmus

„Hands-free“ je označení pro orgasmus, kterého žena dosahuje snadno bez další dopomoci při souloži. Je to pochopitelně způsob, který znevýhodňuje ženy s ohledem na jejich přirozenou anatomii. Možná jste si dlouhou dobu také myslela, že to tak je správně, a teprve nedávno jste přišla na to, že souloží je schopno se vzrušit do úrovně orgasmu jen zhruba 30 % žen a že 90 % procent žen potřebuje pro dosažení orgasmu přímou klitoridání stimulaci. Nemusíte být zrovna expertka na počty, aby vám došlo, že celkem veliké procento žen si při souloži vypomáhá drážděním klitorisu. A to prsty nebo vibrátorem.

Zkuste tedy vašemu partnerovi vysvětlit, že jeho nározy pocházejí z dob Freuda, což je začátek minulého století, a že výzkumy poněkud pokročily. Používat ruce při souloži je nejenom normální, ale dost často i jediný způsob, jak si na straně ženy soulož užít. Podaří-li se vám to, budete moci brzo místo prstů přidat i nějakého vibrujícího pomocníka.

3. Obává se novinek a změn

Statisticky je zhruba čtvrtina lidí obecně velmi nakloněná novým věcem a na druhé straně je opačná čtvrtina spektra, která vyznává tradici. V praxi to ovšem může znamenat, že jen nepatrná představa změny bude ve vašem partnerovi vyvolávat nepříjemné pocity a zásadově bude proti jakékoli změně. Je také pravděpodobné, že se tento partnerův rys nebude objevovat jenom v posteli, ale i v jiných oblastech vašeho současného soužití a tam je také dobré ho začít řešit.

Změna je totiž nevyhnutelnou součástí každého vztahu a zarputilé tvání na tom, co možná platilo před lety, ale dnes už to nefunguje, je jen ztráta drahocenného času a setrvávání v iluzi čehosi, co už dávno ve vašem vztahu neexistuje. V takovém případě je na čase otevřít vzájemný a upřímný dialog o současné situaci ve vztahu a pokusit se přimět partnera se vrátit do přítomnosti k tomu, co se děje kolem vás i uvnitř vztahu v tento moment. Je možné, že se vám během pár let posunuly hodnoty a chování vašeho partnera na ně nereflektuje. Dokážete-li „upgradovat“ vaše vztahové chování na aktuální konfiguraci vašich hodnot, můžete si být jisti, že se vám právě podařilo se naučit něco, co je silnou stránkou dvojic, které spolu dokázaly strávit desítky let spokojeně a ve vzájemném respektu. Takže ten „nepříjemný pocit“ možná opravdu stojí za to překonat.

4. Děsí ho představa „škodné“ v revíru

V takovém případě partner prostě odmítá vzít vašeho „nového přítele“ jako člena do hry a používá většinou hanlivá označení ve stylu „tohleto přece v posteli k ničemu nepotřebuješ, když máš mě“. Je celkem dobře možné, že váš partner bude takto reagovat, ať už má váš vibrátor propozice penisu či ne. Jde mu totiž spíše o škodnou v revíru, rozumějte v oblasti vašich genitálií.

Někde hluboko v mozku se mu zapne teritoriální spouštěč, který říká, že ho možná nebudete už brzy potřebovat a to zejména v situaci, kde ještě nemáte potomka, ale společně ho třeba plánujete. Obavy vašeho partnera mohou vycházet z následujícího scénáře: Nebudu ji vzrušovat já - nebude se mnou chtít souložit - nebudou žádné děti - nebudu mít pocit, že jsem chlap. Tady opět budou hrát roli i rodinné vzorečky.

Samozřejmě, že možnou obavu partnera můžete rozptýlit v takovém případě třeba použitím pomůcky, která umožňuje současně i soulož. Takových hraček je i na našem trhu několik a časem se třeba obavy vašeho partnera rozptýlí úplně, když uvidí, že je ve svém revíru stále alfa-samcem.

5. Má nízké sebevědomí ohledně proporcí vlastního těla

Někdy obava vašeho partnera nemusí vycházet z potřeby hájit teritorium, ale spíše z jeho ne příliš sebevědomého pocitu z vlastního těla, konkrétně délky a šířky penisu. V takové situaci se bude partner chovat spíše rezignovaně, obzvláště přinesete-li si domu kalibr tvarově odpovídající spíše jeho předloktí než tomu, co má vlastně v trenýrkách.

Ať už je velikost vibrátoru jakákoli, je třeba si uvědomit, že váš partner se sám staví do pozice prohraného zápasu s neexistujícím protivníkem a že v takové chvíli nejspíš zaměňuje zcela zbytečně vibrátor za živou bytost. Zeptejte se ho, zda má opravdu zapotřebí se osobně sovnávat s kusem vibrujícího plastu, ještě k tomu všemu na baterky (i když většina dobrých vibrátorů má už adaptér, podobná formulace by mohla zabrat). Vysvětlete mu, že je pro vás člověkem se srdcem a mozkem a že si prostě chcete v posteli víc hrát. A vibrátor je prostě jenom plastová hračka, žádný soupeř.

6. Podvědomě se obává se, že si nic neužije

Pochází-li váš partner z rodiny, kde se skákalo okolo jedináčka, má za sebou vztah, ve kterém byl středem pozornosti partnerky, nebo je jednoduše zvyklý přijímat a příliš se při sexu nesnažit, tak bude těžké vysvětlovat, že tahle HRA může mít i jiná pravidla a že je čas, abyste si užívala také vy. Většina takových mužů si totiž myslí, že partnerky si automaticky užívají ve chvíli, kdi si užívají oni sami, což je pochopitelně nesmysl.

Možným řešením v takovém případě je, že se na vás bude dívat a přitom masturbovat a bude se tím učit, že nemusí při intimním kontaktu vyžadovat jenom naplnění svých potřeb protřednictvím vaší snahy, ale úplně snadno si může poskytnout potěšení také sám. Tím že se odlepí od pomyslné „berličky máminy sukně“ v sexu či závislosti vzrušení na tom, co děláte vy, vám zároveň věnuje s láskou prostor, ve kterém se budete moci učit přijímat i vy. A pro spokojené partnerství je potřeba obojí, dávat i přijímat na obou stranách.

7. Myslí si, že masturbace do manželství nepatří

Předně všeho, možná si to myslíte i vy. Možná víte, jak si to udělat sama, ale vaše vnitřní nastavení vám nedovoluje přivést svou masturbaci do partnerství jako plnocennou formu sexu. Ano, sexu. Takže je-li tohle váš případ, budete nejprve potřebovat zapracovat na sobě a začít jednoduše přibírat svého miláčka k tomu, jak si to děláte sama. Pro někoho je snadnější zapojit také partnera, někomu naopak vyhovuje víc, když se partner prostě jen tak dívá a neplete se vám do toho. V každém případě jde o sdílení sebepotěšení a intimity s milovanou osobou. Na obou stranách.

Možná jste ale v opačné situaci a i když masturbujete pravidelně, váš partner dělá, jako že tato aktivita ve vašem společném životě neexistuje. A když se ve vaší posteli objeví zničehonic vibrátor, otočí se spěšně ve dveřích pokoje a jde se dívat na televizi, zatímco se tváří, jako by nic neviděl.

Je-li tohle váš případ a váš partner možná ani neví, k čemu je dobrý klitoris o předehře ani nemluvě, je potřeba si nalít čistého vína. Máte co do činění s takzvanou sexuální ignorancí. Ne všichni muži touží poznávat ženskou sexualitu a učit se umění milování.

Možná ne teď, ale třeba až za deset patnáct let, až budou mít dobře rozjetý business... Co vy víte? Jak dlouho jste ale ochotná zůstat v takovém vztahu vy? Betty Dodsonová, autorka americké knihy Sex pro jednoho (Sex for One) říká: „Není-li váš muž schopný unést pohled na ženu uspokojující se vibrátorem, nechte si vibrátor a vyměnte muže.“ O téhle větě vím své a mohu říci, že v případě dobrého rozhodnutí může být váš život o hodně zajímavější ze dne na den.

Svoboda versus bezpečí

Chce víc svobody a já zase pocit bezpečí

Tohle bývá ve vztahu velmi častý problém.

Jeden z partnerů chce více svobody, zatímco ten druhý se toho děsí. Říká si, co asi tak bude následovat, když bude mít partner možnost si dělat to, co chce. A co příjde za další dva nebo tři roky?

Marek a Jana mají podobný problém a nenechte se mýlit, i když to nejsou skutečná jména mých klientů, jsou vlastně hodně podobní dvojicím, které za mnou přicházejí.

Oba milují toho druhého, oba chtějí, aby ten druhý byl šťastný. Ale také se zdá, že čím více svobody si Marek bere, tím více nejistoty a obav zažívá Jana. A když se Jana cítí bezpečně, je zas Marek nespokojený a frustrovaný z nedostatku svobody, kterou má ve vztahu.

Jak naplnit potřeby obou?

Kdykoli jeden z nich udělá krok vpřed, zdá se, že to je na úkor toho druhého. Když Marek říká, že potřebuje svobodu, Janina nervozita rychle stoupá. Jana pochopitelně CHCE, aby se Marek ve vztahu CÍTIL svobodně. Neví ale, jak se MŮŽE CÍTIT bezpečně ve chvílích, kdy si Marek užívá svobody. A také zjišťuje, že je často emočně vyděšená ze svých představ a obav.

Marek také touží po tom, aby byla Jana ve vztahu šťastná. Dokonce se vzdal některých svých aktivit, které mu dělaly radost. Uvědomil si, že to ale může v rámci dlouhodobého vztahu udělat jen dočasně, a proto vyjadřuje často odmítání a hněv a emočně se ze vztahu odtahuje. Ví, že každá taková malá situace, každé promarněné přání, jsou drobnými kamínky, které postupně přihazuje na velikou hromadu.

Má tento konflikt řešení?

Může se taková situace vlastně vYřešit? Mnoho párům se zdá, že ne, a je skutečně velmi vysilující vnímat, že každý váš krok ke štěstí může tomu druhému zároveň hoddně ubližovat.

Co si potřebujete ve vztahu ujasnit, aby bylo možné vidět lepší zítřky?

Nikdo není nepřítel, i když se tak váš partner může jevit. Každý z nás řeší problémy, které jsou pro nás nějaým způsobem důležité a také se snažíme to udělat co nejlépe právě uvnitř našeho vztahu.

Pro ty z nás, kteří hledají svobodu, svoboda reprezentuje vyjádření sebe sama, naši schopnost naplnit smysl našeho života. Jestliže příjdeme o svobodu, je to, jako by nám někdo amputoval část toho, kým jsme a proč jsme na téhle planetě.

Pro ty z nás, kteří hledají bezpečí, vyjadřuje bezpečí místo klidu a lehkosti bez obtíží. Ironicky, je to také součást našeho sebevyjádření – bez pocitu bezpečí se naše mysl zmítá v obavách a velmi obtížně můžeme fungovat.

Boj o přežití

Je třeba si uvědomit, že svoboda i bezpečí jsou od pradávna základními lidskými potřebami pro přežití. To znamená, že naplnění těchto potřeba je pro člověka svým způsobem kritické a protože na nich život de faco závisí, může nedostatek svobody či bezpečí skončit doslova partnerským "bojem o přežití".

A nyní přichází ta nejkritičtější část: když máte pocit, že dáváte svůj život v sázku, převezme roli část mozku zvaná amygdala. Tato část bohužel není designována přírodou k nějakému přílišnému soucitu a ani neumí využívat komunikační dovednosti, kterými se tak často honosíme. Úkolem amygdaly je se vyhnout či zněškodnit veškeré hrozby, kterým jsme vystaveni. V takovou chvíli můžeme být i sami zakočeni tím, jak tvrdě se chováme k lidem, které milujeme či jak rychle se od nich dokážeme odtáhnout ve chvíli, kdy nás nejvíce potřebují.

Často dochází také k tomu, že zatímco jeden z partnerů přechází do bojového módu, druhý se snaží zoufale prchnout z bojště. Tento způsob komunikace má dokonce vlastní zpětnvoazebnou smyčku. Čím více útočník tlačí, tím více ten druhý uniká. A obráceně.

V případě Jany a Marka, čím více Jana chce, aby Marek naslouchal, mluvil s ní a řešil problémy otevřeně, tím více se Marek odtahuje. I když je fyzicky přítomný, vlastně se emočně a duševně odtáhl do takové míry, že jen stěží může doopravdy naslouhat tomu, co Jana říká. A čím více se dál odtahuje, tím více Jana tlačí na to, aby konečně vylezl ze své ulity. Čím více Jana tlačí, tím více se odtahuje. A tak dál...

Když se potýkáte v partnerství s něčím takovým, zkuste ocenit, že to váš partner nedělá proto, aby vám ublížil. Spíše to dělá proto, že se snaží naplnit svou potřebu sebevyjádření a vnitřního míru. A je to pro jeho či její život velmi důležité.

Je také klíčové být schopný odpouštět svému partnerovi a především sobě samotným. Uvědomte si, že jste se oba potýkali s obtížnou situací a ve skutečnosti to není vina ani jednoho z vás. Ke všem těm potyčkám jednoduše dochází proto, že se vás vaše vlastní mechanizmy určené k přežití snaží chránit.

Zvažte tedy příště, zda se opět nesnažíte o to, aby ten druhý byl šťastný způsobem, který vyhovuje vlastně daleko víc vám samotným. Je vysoce pravděpodobné, že tento způsob "jak být šťastný" pro vás má vysokou hodnotu. Možná jste jej získali díky těžkým zkušenostem a poctivou životní dřinou. A možná právě proto vám vadí, že ten druhý o vaše cenné know-how nejeví zájem, ba co víc, chová se úplně opačně.

Uvoedmote si příště, že každý z nás má právo být v životě tam, kde právě je a uchovávat své vlastní hodnoty, které jsou pro něj tím nejcennějším bohatsvím a pomáhají nám realizovat svůj nejhlubší potenciál. Dovolte tedy příště svému partnerovi být tím, kým skutečně je a dovolte i sami sobě být tím, čím sami chcete být.