Naše vagíny nejsou dokonalé. Často bývají porouchané a ne tak výkonné, jak by se nám zdálo, že je normální. Někdy si říkám, že bych „na ní“ potřebovala uživatelskou příručku. Zřejmě v tom nejsem sama. Ale možná je to všechno trochu jinak.
Existuje porucha, která se vám přihodí velmi snadno, a tou je „porucha orgasmu“. To je lékařská diagnóza. Tedy terminus technikus. A ten se týká vaší vagíny, jak by ne. Protože zatímco kluci při sexu používají penis, my holky používáme co? No přeci vaginu. Když tedy mojí vagínu nebaví sex tak moc, jako baví sex penis mého partnera, je velmi snadné mít pocit, že je nějaká „porouchaná“. (Když už to navíc říkal i doktor, ke kterému jsem se odhodlávala víc než rok a on nade mnou vynesl tenhle ortel.)
Co je skutečná pravda? Pravda je taková, že v lekcích anatomie na všech vzdělávacích stupních se učíme pouze o „rozmnožování“. Orgány, které označujeme za sexuální a učíme se o nich, jsou ve skutečnosti především orgány rozmnožovací. Zatímco u mužů jsou k rozmnožování určeny vcelku stejné orgány, jako pro vzrušování, u žen to neplatí. Naše rozmnožovací orgány nemusí být vůbec ty samé, jako orgány, se kterými si potřebujeme hrát, když se chceme vzrušit.
Problém tedy nastává už v momentě, kdy se snažíme donutit své rozmožovací orgány dosahovat „patřičného“ vzrušení. To se daří zhruba 16 % žen, které dosahují vysokého vzrušení a orgasmu při pohlavním styku. Pro většinu žen (těch zbývajících 84 %) je ale jádrem pudla další probém. O tom, co kde máme pro vzrušení a jaké orgány k tomu můžeme používat, se na žádném stupni našeho vzdělávání nedovíme.
Obrázky, ze kterých se učíme, neobsahují převážnou část informací o obrovské struktuře klitorisu ani o ženské prostatě alias G-bodu. Čtete dobře. Prostě tam některé orgány nejsou nakreslené, i když prokazatelně existují. Zrovna na potvoru to jsou pro nás pro ženy ty nejdůleřitější. Je to podobné, jako by vám někdo z mapy světa vymazal Austrálii a tvrdil vám, že přirozené prostředí pro koaly a klokany je přeci zoo. A protože vaši rodiče měli obdobné vzdělávání, nedozvěděli jste se toho příliš asi ani od nich.
Je tedy otázka, zda to, co lékaři diagnostikují jako „porucha orgasmu“, není ve skutečnosti spíš porucha systému vzdělávání a přístupu k lidské sexualitě vůbec. Vždy, když začnu učit na svých základních seminářích anatomii, vidím znuděné výrazy. Ty se ale behěm několika málo minut mění a během chvíle vidím, jak ženy hltavě nasávájí to, co se dovídají často poprvé a co jim osvětluje jejich pocity, prožitky a přirozené schopnosti jejich těl. Z mé praxe jsou tyto informace často samy o sobě velmi léčivé a dovolují ženám se ve svém těle cítit opravdu dobře.
Možná tedy vaše vagína není porocuhaná, jenom vám říká, že jste úplně normální žena v úplně zdravém ženském těle. Jenom to nevíte. Je velmi snadné věřit systému, který by nás měl naučit všechno, ale z mé zkušennosti nás systém učí počítat se svou vagínou, jako by to byl penis a když není stejně dobrá, rychlá, vzrušivá a orgasmická, máme za to, že nejsme jako ženy dost dobré.
Opak je pravdou.
Nejsme dost dobré, kdybychom soupeřily v mužské lize orgasmických přeborů. Ale jako ženy splňujeme všechny skvělé předpoklady být tou nejlepší milenkou. JAKO ŽENY. Protože to, co se opravdu počítá v ženském světě vzrušení, je znát dobře rozdíly a vědět, jak používat silné stránky své moudré a dokonale funkční vagíny.
Žádné komentáře:
Okomentovat