Elle: Máte z vaší praxe zkušenosti s lidmi, kteří žijí ve třech?
J. Gaia: Ano, mám.
Elle: Jak může takový vztah fungovat? Na čem stojí?
J. Gaia: Podobně, jako další vztahy je i takovýto vztah založený především na zralosti všech partnerů. Z hlediska partnerství může vztah ve třech fungovat jedině za předpokladu, že najdete cestu k tomu, jak mít potešení a radost z toho, že jste schopní milovat více osob najednou a že si váš partner či partnerka může užívat bezpečně i s někým jiným. Potenciál každého člověka je možnost překročit hranice dané někým či něčím jiným (společností, názory rodičů, autorit) a realizovat vlastní touhy. Vztah ve třech je jen jednou z možných variant realizace této touhy.
Elle: Pro koho je určen?
J. Gaia: Dalo by se říci, že pro ty, kteří po něm touží. Osobně znám několik žen, které by s chutí uvítaly rovnou dělbu prací v domácnosti i sexuálních radovánek a navíc by byly bohatší o další intimní možnosti takovéhoto druhu "mnohoženství". Tristan Taormino, americká autorka knihy o otevřených vztazích, zmiňuje knihu, která vyšla v 70. letech (Group Marriage), kde děti z vícečetných rodičovských vztahů vyzpovídala dětská psycholožka a zjišťovala zda má větší množství rodičů vliv na rozvoj dětí. Nevím, zda vás to překvapí, ale děti, které měly více rodičů, byly po stránce vývojové, emoční i psychické ve srovnání s dětmi z monogamních vztahů naprosto v pořádku.
Elle: Co naopak bývají jeho nejčastější slabiny?
J. Gaia: Podobně jako i v tradičních heterosexuálních monogamních vztazích, neochota řešit otevřeně konflikty a učit se konfrontovat vzájemné potřeby všech lidí ve vztahu může být velikou překážkou. Nedostatek prostoru či času pro rozvíjení se, komunikaci a vyladění spolužití jsou slabinou jakéhokoli vztahu. I když je pravdou, že jste-li při hlasováni 2 na jednoho (místo tradičních 1:1), bude to mít pochopitelně vliv i na rozhodování v takovém vztahu.
Elle: Mělo by mít i intimní soužití nějaká pravidla? V trojúhelníku se snadno stane, že se na někoho nedostane...
J. Gaia: To se ale může stát i v neupřímném či nefungujícím monogamním vztahu. Myslím, že opravdovou otázkou není to, jak se spravedlivě "podělit o dort i se šlehačkou". Dává-li takové soužití smysl všem zúčastněným a zároveň poskytuje prostor pro otevřenou diskusi potřeb a možností, není to tak, že si střiháte, kdo půjde dnes s kým a děláte si čárky. Mnohem pravděpodobněji partneři nelimitují své možnosti lásky jen na jednoho člověka a rozšíří je prostě na víc osob. Poté se přirozeně snaží naplnit potřeby všech milovaných osob ve vztahu.
čtvrtek 19. listopadu 2009
pátek 13. listopadu 2009
Sex koučink na Nově - Mr.GS
jak jsem přislíbila, zde je aktivní odkaz na záznam pořadu Mr. GS, kde jsem se Sex koučinkem účinkovali. Celý záznam pořadu najdete v archívu Novy s datumem 12. 11. 2009 ZDE.
Pěkné pokoukání.
Pěkné pokoukání.
čtvrtek 29. října 2009
Dlouhodobé vztahy
(Rozhovor pro časopis Žena a život)
Jaké je podle Vás nejdůležitější pravidlo pro dlouhý a spokojený vztah? A proč?
Ochota neustále se učit poznávat sebe sama jako člověka a učit se mít ráda
sama sebe. Proč? Protože Váš vztah k těm nejbližším a ke svému partnerovi bude odrazem toho, jaký vztah máme k sobě samotné. To je ale také jeden z důvodů, proč pro nás mohou být dlouhodobé vztahy tím nejlepším prostředím pro osobní růst, protože nám mohou mnoho napovědět o nás samotných.
Jak moc je ve vztahu důležitý sex?
Pro každého člověka jinak. Myslím, že ve vztahu je mnohem důležitější mít
možnost prožívat pocit naplnění a uspokojení ve vztahu jako takovém a ne jen v sexu, který je jednou z jeho součástí. Navíc dosažení orgasmu neznamená vyvrcholení a uspokojení v sexuálním životě. Takže, jestli je sexuální komunikace tím, co Vás dokáže naplnit, bude pro Vás sex určitě důležitý. Na druhou stranu Vám tyto pocity štěstí a láskyplného partnerského soužití může přinášet něco úplně jiného.
Může být první vztah tím posledním? Kolik partnerů je ideální mít?
První vztah může být tím posledním, když si oba partneři umožní vedle sebe růst a vyvíjet se vzájemně. Ani velký počet partnerů Vás nenaučí, jak rozvíjet vztahy do hloubky, když budete hledat "změnu" a to důležité pouze na povrchu. Mám moc ráda citát Davida Schnarcha, který přesně vystihuje můj pohled na dlouhodobý vztah, případně manželství: „Nikdo není připravený na manželství. Teprve manželství samo nás učí, jak na něj být připraveni."
Kolik jste měla Vy vážných vztahů a jak dlouho trvaly?
Hezká otázka - 3 dlouhodobé vztahy. Trvaly a trvají 4, 9 a 5 let.
Na čem vztahy podle Vás nejčastěji krachují a proč?
Z našich rodičů nebyla tak vysoká rozvodovost, ale ani tak vysoká životní úroveň. Dnešní doba umožňuje lidem se rozhodovat ve vztahu mnohem svobodněji. Rozvod není nepřekonatelnou ztrátou finanční ani existenční jistoty, a nemá prakticky žádný vliv na společenský statut. Být rozvedený či rozvedená se jaksi stalo až příliš normálním. Možná právě určitý druh novodobé finanční "nezávislosti" obou partnerů na sobě navzájem společně s neschopností komunikovat ve vztahu svoje potřeby a řešit konfrontace (či střety) efektivně je tím, co vede často k rozchodu či rozvodu. Otázkou je, zdali si tak vůbec dáme příležitost se učit to, co se nám bude hodit v dalších vztazích, abychom i příště neskončili na stejném mrtvém bodě.
Kdy ze vztahu odejít?
Když ztratíte víru ve smysluplnost další společné cesty. Když vevnitř vás něco křičí, že vás takovýto vztah úplně zničí. Pak vás může ochránit jedině dobré rozhodnutí a důvěra ve vlastní instinkt.
Co znamená "být spokojen" ve vztahu?
Pro mě osobně to znamená mít možnost prožívat život způsobem, který mě naplňuje, dává mi smysl a zároveň mě obohacuje vzájemným sdílením vztahu.
Míváte také se svým partnerem problémy a hádky? Jak je řešíte?
„Idylický bezproblémový vztah" je dle mého soudu vztah, kde něco hodně dlouho kvasí a nakonec to v nestřeženou chvíli exploduje. Vyvíjíte-li se s partnerem zdravě a přirozeně, je třeba čas od času vyčistit vzduch a nechat vyplout na povrch i ty nejhlubší pocity. Jedině tak máte možnost navázat se
svým partnerem skutečně intimní spojení. Ve vztazích, kdy se občas zablýskne, bývá mnohem snadnější vyjadřovat i přijímat emoce navzájem. A žádný delší vztah není plný jen těch pozitivních emocí.
Nebyla byste raději někdy singl?
Myslím, že na tom být „singl" není nic špatného. Na druhou stranu mám pocit, že teprve schopnost prosadit si sebe sama a schopnost umět prožít pocit svobody ve vztahu k druhému z nás dělá opravdu svobodné lidi. A z tohoto pohledu vnímám život, kdy se člověk musí „dohadovat" jen sám se sebou, za určité ochuzení o cenné zkušenosti. Nehledě na rodinu, která se určitě lépe buduje ve vztahu s tím druhým.
Jaké je podle Vás nejdůležitější pravidlo pro dlouhý a spokojený vztah? A proč?
Ochota neustále se učit poznávat sebe sama jako člověka a učit se mít ráda
sama sebe. Proč? Protože Váš vztah k těm nejbližším a ke svému partnerovi bude odrazem toho, jaký vztah máme k sobě samotné. To je ale také jeden z důvodů, proč pro nás mohou být dlouhodobé vztahy tím nejlepším prostředím pro osobní růst, protože nám mohou mnoho napovědět o nás samotných.
Jak moc je ve vztahu důležitý sex?
Pro každého člověka jinak. Myslím, že ve vztahu je mnohem důležitější mít
možnost prožívat pocit naplnění a uspokojení ve vztahu jako takovém a ne jen v sexu, který je jednou z jeho součástí. Navíc dosažení orgasmu neznamená vyvrcholení a uspokojení v sexuálním životě. Takže, jestli je sexuální komunikace tím, co Vás dokáže naplnit, bude pro Vás sex určitě důležitý. Na druhou stranu Vám tyto pocity štěstí a láskyplného partnerského soužití může přinášet něco úplně jiného.
Může být první vztah tím posledním? Kolik partnerů je ideální mít?
První vztah může být tím posledním, když si oba partneři umožní vedle sebe růst a vyvíjet se vzájemně. Ani velký počet partnerů Vás nenaučí, jak rozvíjet vztahy do hloubky, když budete hledat "změnu" a to důležité pouze na povrchu. Mám moc ráda citát Davida Schnarcha, který přesně vystihuje můj pohled na dlouhodobý vztah, případně manželství: „Nikdo není připravený na manželství. Teprve manželství samo nás učí, jak na něj být připraveni."
Kolik jste měla Vy vážných vztahů a jak dlouho trvaly?
Hezká otázka - 3 dlouhodobé vztahy. Trvaly a trvají 4, 9 a 5 let.
Na čem vztahy podle Vás nejčastěji krachují a proč?
Z našich rodičů nebyla tak vysoká rozvodovost, ale ani tak vysoká životní úroveň. Dnešní doba umožňuje lidem se rozhodovat ve vztahu mnohem svobodněji. Rozvod není nepřekonatelnou ztrátou finanční ani existenční jistoty, a nemá prakticky žádný vliv na společenský statut. Být rozvedený či rozvedená se jaksi stalo až příliš normálním. Možná právě určitý druh novodobé finanční "nezávislosti" obou partnerů na sobě navzájem společně s neschopností komunikovat ve vztahu svoje potřeby a řešit konfrontace (či střety) efektivně je tím, co vede často k rozchodu či rozvodu. Otázkou je, zdali si tak vůbec dáme příležitost se učit to, co se nám bude hodit v dalších vztazích, abychom i příště neskončili na stejném mrtvém bodě.
Kdy ze vztahu odejít?
Když ztratíte víru ve smysluplnost další společné cesty. Když vevnitř vás něco křičí, že vás takovýto vztah úplně zničí. Pak vás může ochránit jedině dobré rozhodnutí a důvěra ve vlastní instinkt.
Co znamená "být spokojen" ve vztahu?
Pro mě osobně to znamená mít možnost prožívat život způsobem, který mě naplňuje, dává mi smysl a zároveň mě obohacuje vzájemným sdílením vztahu.
Míváte také se svým partnerem problémy a hádky? Jak je řešíte?
„Idylický bezproblémový vztah" je dle mého soudu vztah, kde něco hodně dlouho kvasí a nakonec to v nestřeženou chvíli exploduje. Vyvíjíte-li se s partnerem zdravě a přirozeně, je třeba čas od času vyčistit vzduch a nechat vyplout na povrch i ty nejhlubší pocity. Jedině tak máte možnost navázat se
svým partnerem skutečně intimní spojení. Ve vztazích, kdy se občas zablýskne, bývá mnohem snadnější vyjadřovat i přijímat emoce navzájem. A žádný delší vztah není plný jen těch pozitivních emocí.
Nebyla byste raději někdy singl?
Myslím, že na tom být „singl" není nic špatného. Na druhou stranu mám pocit, že teprve schopnost prosadit si sebe sama a schopnost umět prožít pocit svobody ve vztahu k druhému z nás dělá opravdu svobodné lidi. A z tohoto pohledu vnímám život, kdy se člověk musí „dohadovat" jen sám se sebou, za určité ochuzení o cenné zkušenosti. Nehledě na rodinu, která se určitě lépe buduje ve vztahu s tím druhým.
neděle 4. října 2009
Jirko, už to nehul...
Přečetla jsem si, jak vidí mou práci JX Doležal v Reflexu a jediné, co mě k tomu napadlo bylo to, co jsem nadepsala do názvu.
Skromně bych dodala k páně JX Doležalovu brakdownu mých aktivit,
že jsme se asi 30 minut společně před interview dohadovali, že moje
práce není práce "surrogate" a že nenabízím svým klientům své tělo k
dispozici na "výuku" (to ...bych asi za chvíli nechodila po vlastních :-).
Ale jak to tak bývá, zahulíme, uvidídme...Jirko už to nehul...
Rovněž jsme hovořili o tom, že podle mého názoru není problém v tom, že by česká populace tolik stranila ženám ohledně terapie vlastním tělem, ale spíše je problém v tom, že obecně česká (a nejen česká společnost) vnímá negativně celou instanci vzrušení jako něco, co do veřejného života či vztahu s klienty či pacienty nepatří.
Myslím si tedy osobně, že otázka je mnohem širší, než jak jí nastínil ve svém ublíženém truc-koutku JX Doležal. Nicméně jak to praxe potvrzuje, lidé mají většinou velice dobrý důvod k tomu, jak se chovají a proč dělají to, co dělají. JX Doležal zřejmě potřeboval vysunout na povrch světla zemského něco jiného. Co to bylo, těžko říct. Třeba nám to osvětlí časem sám. O tom, že na mužích je díky erekci vzrušení viděť nakonec víc, než na ženách, o tom přeci ví každé malé dítě a není třeba si na to stěžovat, no ne?
J. Gaia.
Skromně bych dodala k páně JX Doležalovu brakdownu mých aktivit,
že jsme se asi 30 minut společně před interview dohadovali, že moje
práce není práce "surrogate" a že nenabízím svým klientům své tělo k
dispozici na "výuku" (to ...bych asi za chvíli nechodila po vlastních :-).
Ale jak to tak bývá, zahulíme, uvidídme...Jirko už to nehul...
Rovněž jsme hovořili o tom, že podle mého názoru není problém v tom, že by česká populace tolik stranila ženám ohledně terapie vlastním tělem, ale spíše je problém v tom, že obecně česká (a nejen česká společnost) vnímá negativně celou instanci vzrušení jako něco, co do veřejného života či vztahu s klienty či pacienty nepatří.
Myslím si tedy osobně, že otázka je mnohem širší, než jak jí nastínil ve svém ublíženém truc-koutku JX Doležal. Nicméně jak to praxe potvrzuje, lidé mají většinou velice dobrý důvod k tomu, jak se chovají a proč dělají to, co dělají. JX Doležal zřejmě potřeboval vysunout na povrch světla zemského něco jiného. Co to bylo, těžko říct. Třeba nám to osvětlí časem sám. O tom, že na mužích je díky erekci vzrušení viděť nakonec víc, než na ženách, o tom přeci ví každé malé dítě a není třeba si na to stěžovat, no ne?
J. Gaia.
čtvrtek 1. října 2009
Orgasmus prožívají častěji ženy, které mají pozitivní přístup ke svým genitáliím
Ženy, které vnímají své genitálie pozitivně, dosahují orgasmu snadněji a také se častěji aktivně podílejí na prevenci svého zdraví formou pravidelnch gynekologických vyšetření či samovyšetření vulvy. Alespoň to tvrdí studie, kterou zveřejnilo zářijové vydání International Journal of Sexual Health.
Autorka výzkumu, Debby Herbenicková, říká, že výsledky studie napomáhájí porozumět tomu, jaký vliv na nás má vnímání našeho těla (tzv. body image). „Naše kultura často znázorňuje ženské genitálie jako nečisté, jako něco, co je třeba upravovat. Některé ženy jsou vystaveny až příliš působení těchto negativních sdělení a jiné mohou zase na tyto informace reagovat se zvýšenou citlivostí“.
Hebernicková sestavila vlasní škálu pro měření toho, jak ženy a muži přistupují k ženským genitáliím. Sama ve studii napsala, že tato škála může specialistům sexuální terapie pomoci při rozhodovacím procesu ohledně následné péče či léčby. Studie také prokázala, že muži mají mnohem pozitivnjěší přístup k ženským genitáliíím, než ženy.
„Ženy často přistupují ke svým tělům a tělům ostatních žen mnohem kritičtěji, než muži,“ říká Hebernicková.„ V této studii jme přišli na to, že muži vnímají obecně velmi pozitivně mnoho aspektů ženských genitálií včetně vzheldu, vůně, chutě a citlivosti.“
Hebernicková jako učitelka sexuálního zdraví (sexual health educator) v Kinseyho institutu pro výzkum sexu rovněž navrhuje následující:
Vnímání těla (body image):
Rodiče by mohli zvážit, jak napomoci svým dcerám pozitivněji vnímat své genitálie, a to například prostřednictví výuky správných jmen pro jednotlivé tělesné části včetně genitálií (tj. včetně slovíček vulva a vagína místo „tam dole“). Dále by rodiče měli podpořit pozitivně své děti při prozkoumávání těchto míst. To znamená, že by neměli své děti okřikovat větami „Tam se nesahá, budeš mít špinavé prsty...“, ale spíše reagovat způsobem, kdy dětem sdělí, že tyto aktivity jsou OK, ale jenom v soukromí, jako je třeba postel či koupelna, a ne na veřejných místech.
Marketingové kampaně a reklamy:
Lidé, kteří učí zdravý životní styl (a možná spíše stojí za komunikací trendů v reklamách na tyto produkty, pozn. autorky), by mohli zvážit, jak učit muže i ženy přistupovat ke svým tělům pozitivněji a hlavně pozitivněji ve vztahu k sexualitě, a to zeména otevřenou diskusí o produktech či marketingových kampaních, které ovlivńují vztah lidí k vnímání vlastního těla.
Studie se zúčastnilo 362 žen a 241 mužů ve věku 18 až 23 let.
"Naše studie navazuje na předchozí vůzkumy, které demonstrují, že mysl a tělo jsou ve vztahu k naší sexualitě vyznamně propojené", říká Herbenicková. „Ženy, které vnímají pozitivně své genitálie, mají mnohem větší pocit volnosti ve své vlastní kůži, dokáží lépe na chvíli všechno hodit za hlavu a díky tomu mohou mnohem častěji prožívat orgasmus.“
Citace: Debra L. Herbenick. The Development and Validation of a Scale to Measure Attitudes Toward Women's Genitals. International Journal of Sexual Health, 2009; 21 (3): 153 DOI: 10.1080/19317610903149692
Autorka výzkumu, Debby Herbenicková, říká, že výsledky studie napomáhájí porozumět tomu, jaký vliv na nás má vnímání našeho těla (tzv. body image). „Naše kultura často znázorňuje ženské genitálie jako nečisté, jako něco, co je třeba upravovat. Některé ženy jsou vystaveny až příliš působení těchto negativních sdělení a jiné mohou zase na tyto informace reagovat se zvýšenou citlivostí“.
Hebernicková sestavila vlasní škálu pro měření toho, jak ženy a muži přistupují k ženským genitáliím. Sama ve studii napsala, že tato škála může specialistům sexuální terapie pomoci při rozhodovacím procesu ohledně následné péče či léčby. Studie také prokázala, že muži mají mnohem pozitivnjěší přístup k ženským genitáliíím, než ženy.
„Ženy často přistupují ke svým tělům a tělům ostatních žen mnohem kritičtěji, než muži,“ říká Hebernicková.„ V této studii jme přišli na to, že muži vnímají obecně velmi pozitivně mnoho aspektů ženských genitálií včetně vzheldu, vůně, chutě a citlivosti.“
Hebernicková jako učitelka sexuálního zdraví (sexual health educator) v Kinseyho institutu pro výzkum sexu rovněž navrhuje následující:
Vnímání těla (body image):
Rodiče by mohli zvážit, jak napomoci svým dcerám pozitivněji vnímat své genitálie, a to například prostřednictví výuky správných jmen pro jednotlivé tělesné části včetně genitálií (tj. včetně slovíček vulva a vagína místo „tam dole“). Dále by rodiče měli podpořit pozitivně své děti při prozkoumávání těchto míst. To znamená, že by neměli své děti okřikovat větami „Tam se nesahá, budeš mít špinavé prsty...“, ale spíše reagovat způsobem, kdy dětem sdělí, že tyto aktivity jsou OK, ale jenom v soukromí, jako je třeba postel či koupelna, a ne na veřejných místech.
Marketingové kampaně a reklamy:
Lidé, kteří učí zdravý životní styl (a možná spíše stojí za komunikací trendů v reklamách na tyto produkty, pozn. autorky), by mohli zvážit, jak učit muže i ženy přistupovat ke svým tělům pozitivněji a hlavně pozitivněji ve vztahu k sexualitě, a to zeména otevřenou diskusí o produktech či marketingových kampaních, které ovlivńují vztah lidí k vnímání vlastního těla.
Studie se zúčastnilo 362 žen a 241 mužů ve věku 18 až 23 let.
"Naše studie navazuje na předchozí vůzkumy, které demonstrují, že mysl a tělo jsou ve vztahu k naší sexualitě vyznamně propojené", říká Herbenicková. „Ženy, které vnímají pozitivně své genitálie, mají mnohem větší pocit volnosti ve své vlastní kůži, dokáží lépe na chvíli všechno hodit za hlavu a díky tomu mohou mnohem častěji prožívat orgasmus.“
Citace: Debra L. Herbenick. The Development and Validation of a Scale to Measure Attitudes Toward Women's Genitals. International Journal of Sexual Health, 2009; 21 (3): 153 DOI: 10.1080/19317610903149692
pondělí 21. září 2009
Co o sex koučinku napsala média?
Přečtěte si aktuální články o sex koučinku v Čechách v médiích. Tento měsíc píše o sex koučinku Maxim a Žena a život. Ještě stále se zdá, že jediný přijatelný ekvivalent anglického slova coach v češtině je "trenér". Uznáte sami, že to je trochu nesmysl.
V anglosaských zemích je tato profese prezentována spíše termínem "sex-educator". Ani jedno ale neznamená, že sex kouč stojí u postele a udílí rady. Alespoň v této době ne. A budoucnost ukáže, zda typická česká prudérnost schovávaná pod pláštíkem "tohle umim a znám, na co proboha kouče!" dovolí někdy v našich zemích vykonávat profesi označovanou pojmem "hands-on coaching", tedy koučování při masturbaci či při sexuálních aktivitách.
Každopádně, milí přátelé z médií, tohle je výzva. Existuje nějaký trochu přijatelny ekvivalent slova sex-educator či sex-coach, který by v sobě nenesl určitý pejorativní nádech? Učitelka sexu? To asi ne :-). Co třeba sexuální guru? To by asi mohlo být celkem ono, co myslíte? Vlastně, jsme u otázky, jaké kvality by podle vás měl mít sexuální guru, kterého byste přijali - inu jako sexuálního kouče? To je zase výzva pro mě.
V anglosaských zemích je tato profese prezentována spíše termínem "sex-educator". Ani jedno ale neznamená, že sex kouč stojí u postele a udílí rady. Alespoň v této době ne. A budoucnost ukáže, zda typická česká prudérnost schovávaná pod pláštíkem "tohle umim a znám, na co proboha kouče!" dovolí někdy v našich zemích vykonávat profesi označovanou pojmem "hands-on coaching", tedy koučování při masturbaci či při sexuálních aktivitách.
Každopádně, milí přátelé z médií, tohle je výzva. Existuje nějaký trochu přijatelny ekvivalent slova sex-educator či sex-coach, který by v sobě nenesl určitý pejorativní nádech? Učitelka sexu? To asi ne :-). Co třeba sexuální guru? To by asi mohlo být celkem ono, co myslíte? Vlastně, jsme u otázky, jaké kvality by podle vás měl mít sexuální guru, kterého byste přijali - inu jako sexuálního kouče? To je zase výzva pro mě.
čtvrtek 17. září 2009
Meditace, spritualita a krása na dosah
Napadlo mě u dnešního oběda:
Kdybychom své syny vychovávaly v úctě k posvátnému místu tam dole, nemusely bychom možná tak často odpírat svým manželům přístup do těchto míst...
Kdybychom jako matky svých dcer dokázaly upřímně a otevřeně ocenit přínos masturbace, nemsely by možná naše dcery tak pracně nacházet ve svém životě cestu ke zcela přirozeným orgasmům...
Kdybychom ve své peněžence začaly kromě fotografií svých dětí, manželů, milenců a psích miláčků nosit také pasovou fotografii zachycující krásu našeho pohlaví, možná bychom daleko méně pochybovaly o dokonalosti svých těl...
...
Zvláštní, jak drobná změna v chování či přístupu jednoho člověka může ovlivnit životy mnoha dalších lidí a generací. Jak neváháme vydávat se za krásami přírody, spirituálním učením a meditačními technikami na dlouhé míle od domova a přitom máme spoustu věcí pod nosem, mezi ušima či ještě o kousek níže.
Kdybychom své syny vychovávaly v úctě k posvátnému místu tam dole, nemusely bychom možná tak často odpírat svým manželům přístup do těchto míst...
Kdybychom jako matky svých dcer dokázaly upřímně a otevřeně ocenit přínos masturbace, nemsely by možná naše dcery tak pracně nacházet ve svém životě cestu ke zcela přirozeným orgasmům...
Kdybychom ve své peněžence začaly kromě fotografií svých dětí, manželů, milenců a psích miláčků nosit také pasovou fotografii zachycující krásu našeho pohlaví, možná bychom daleko méně pochybovaly o dokonalosti svých těl...
...
Zvláštní, jak drobná změna v chování či přístupu jednoho člověka může ovlivnit životy mnoha dalších lidí a generací. Jak neváháme vydávat se za krásami přírody, spirituálním učením a meditačními technikami na dlouhé míle od domova a přitom máme spoustu věcí pod nosem, mezi ušima či ještě o kousek níže.
neděle 23. srpna 2009
ORGASMICKÁ ŽENA - REBELIE NA FACEBOOKU
ORGASMICKÁ ŽENA MÁ SVŮJ PROFIL na facebooku jako reakci na zákaz několikeré neschválení propagace semináře pro ženy.
Protestuji proti bigotní idiocii pravidel pro uveřejńování reklamní kampaně na serveru Facebook. Myslím, že naše Orgasmická žena je mnohem přínosnější než házení vajec po politicích, organizování narodně-sociálních akcí atd. Alespoň co se následné pozitivní energie týče.
Profilové foto ORGASMICKÉ ŽENY s ženskou rukou v klíně nebylo schváleno facebookem z těchto důvodů, cituji:
"Obrázek u této reklamy je buď nevhodný nebo s ní nesouvisí. Podle
oddílů 4 a 5 Směrnic pro Reklamu musí být obrázky u Vašich reklam
vhodné a související s inzerovaným zbožím či službami.
Provokativní, urážlivé obrázky nebo obrázky odhalující příliš
mnoho z povrchu lidského těla nejsou povoleny. Obrázky, které
ponižují nebo zveličují jakýkoli zdravotní stav nebo tělesný typ
nejsou povoleny. Pokud se rozhodnete uveřejnit tuto reklamu znovu,
použijte prosím takové obrázky, které neodporují žádné ze Směrnic
pro Reklamu."
Rovněž druhý obrázek, s ženou, jejcíhž rtů se dotýká mužský prst získal tento komentář.
Chci rovné příležtosti pro rozvoj žen stran intimního seberozvoje.
(A to jsem vždy věřila, že nebudu patřit mězi ty ukřičené feminstky...).
Přidejte se k přátelům Orgasmické Ženy a podpořte tak trochu ženské pojetí tohoto světa.
J. Gaia.
Protestuji proti bigotní idiocii pravidel pro uveřejńování reklamní kampaně na serveru Facebook. Myslím, že naše Orgasmická žena je mnohem přínosnější než házení vajec po politicích, organizování narodně-sociálních akcí atd. Alespoň co se následné pozitivní energie týče.
Profilové foto ORGASMICKÉ ŽENY s ženskou rukou v klíně nebylo schváleno facebookem z těchto důvodů, cituji:
"Obrázek u této reklamy je buď nevhodný nebo s ní nesouvisí. Podle
oddílů 4 a 5 Směrnic pro Reklamu musí být obrázky u Vašich reklam
vhodné a související s inzerovaným zbožím či službami.
Provokativní, urážlivé obrázky nebo obrázky odhalující příliš
mnoho z povrchu lidského těla nejsou povoleny. Obrázky, které
ponižují nebo zveličují jakýkoli zdravotní stav nebo tělesný typ
nejsou povoleny. Pokud se rozhodnete uveřejnit tuto reklamu znovu,
použijte prosím takové obrázky, které neodporují žádné ze Směrnic
pro Reklamu."
Rovněž druhý obrázek, s ženou, jejcíhž rtů se dotýká mužský prst získal tento komentář.
Chci rovné příležtosti pro rozvoj žen stran intimního seberozvoje.
(A to jsem vždy věřila, že nebudu patřit mězi ty ukřičené feminstky...).
Přidejte se k přátelům Orgasmické Ženy a podpořte tak trochu ženské pojetí tohoto světa.
J. Gaia.
úterý 11. srpna 2009
Několik (ne)oficiálních slov o BDSM
Ještě stále nevíme, jak komunikovat pistácie vanilkám. Řekla bych, že i odborníci tápou (viz článek v odkazu nadpisu) , jakou hloubku zvolit. Historická data jsou přijatelná. Na minulosti je přecijen půvabné, že v sobě zahrnuje obrovský díl jistoty. Na druhou stranu se již nedá změnit. V budoucnosti je naopak takřka nesnesitelná míra nejistoty, ale zase je tu obrovský potenciál změny. Někde v přítomnosti se oba extrémy protínají a spojují v bod, kde je krok za krokem možné takřka vše, nenecháme-li se vnitřně oslepit strachem z budocí nejstoty či výčitkami z již promarněné minulosti.
V tomto momentu je možný i plný prožitek BDSM jako přítomé čisté vyživující řeky energie bez předsudků o tom, co si myslíme, že bychom měli dělat a kdo si myslíme, že jsme. Je tohle příliš nepochopitelné či příliš skutečné na to, aby se to prezentovalo široké veřejnosti? Jak často necháme na sebe působit bez zbytečných otázek prostý fakt, že nám (či těm druhým) něco dělá neuvěřitelně dobře, aniž bychom neustále hledali odpovědi na to PROČ a hledali kvantitativní procento výskytu své (jejich) normality?
Pro naší levou hemisféru je bezesporu lepší se obalit do statistických dat a přidat něco z prokazatelné historie. Pro pravou hemisféru, která je ale mimochodem také naše, je posuzování a analytické rozjímání planým nezajímavým tlacháním na téma jedna paní povídala. A také spojení naší mysli s tělem nebude bez prožitků realizovaných protřednictvím našich smyslů a procházejících plným "vědomím" naší pravé hemisféry nijak hluboké. A tak možná zůstaneme jenom bytostmi soudícími na základě povrchního zdání a naše dobře osvědčená metoda "učení se z chyb ostatních" bude v případě BDSM zřejmě jen kaskádou domněnek stavěných na dalších domněnkách bez reálné zkušenosti.
Víte, myslím, že neustálám mentorováním a přemíláním životů obou pánů Masocha a de Sadeho se toho o skutečné a někdy až dech beroucí podstatě dominantně sumisivního power exchange dovímě žalostně pramálo. Dokonce ani čtením Návratu do Roissy, budu-li hledat nějaké ženské vzory a idoly na této scéně, se mnoho nenaučíme.
Naše těla i naše duše se učí rozkoši prožitkem rozkoše a potěšení. Ať už je jakékoli, nikdy se o něm doopravdy "nedovíte" nic bez reálné zkušenosti. A té budiž dán prostor pro experimentování a vše nové. Není tu jen vanilková a pistáciová cesta. Dva nesmiřitelné tábory, jejichž kombinace není v běžném svazku možná. Jsou tu různé cesty našich myslí a my ještě stále nevíme, jak se to naučit. Ještě stále netušíme, jak oživit potenciál našich srdcí, protože ještě stále používáme místo smyslné a jednoduše pochopitelné řeči prožitků slova kladoucí naší mysli zdánlivě nepřkonatelné bariéry.
Když si uvědomíme, že oněmi vysoko vystavěnými zdmi kolem našeho bezpečného příbytku jsou vlastně jen naše (či cizí) myšlenky, o co svobodněji se můžeme nadechovat a o co svobodněji můžeme volit, kterou cestu si dnes dáme k večeři se svým partnerem? A když dostaneme příležitost se učit to, co je možná už dávno zapomenutým uměním potešení vytěsněného nyní na okraj naší kultury, budeme muset překonávat především sami sebe. A to je ledaskdy tou nejnepohodlnější součástí rozvoje. Nicméně volba stále zůstává na nás, stejně tak jako zodpovědnost za vědomí o tom, kterou polovinu mozku krmíme raději a jaký vliv to má na nás, naše okolí i naší planetu.
Jsem za občasné přikrmovaní pravé hemisféry.
A třeba i občasným BDSM.
A někdy možná právě navzdory logičnosti a příčinnosti.
Jsem jednoznačně za přikrmování pozitivních prožitků a rozkoše v mnoha možná i bizardních, a pro naší levou hemisféru reprezentující hlas soudu společnosti, nepřijatelných podobách.
Někdy stačí, když to příjme ta pravá.
Ona si pak ta levá dá snadněji říct.
A to i bez zbytečného hledání odpovědí na otázku PROČ.
No vážně.
JG.
Malý slovníček pojmů:
- pistácie (neboli jahody) = lidé vyznávající zálibu v bdsm praktikách
- vanilky= lidé, kteří bdsm (většinou) nezkoušeli či z nějakého důvodu dávají přednost sexu v naší společnosti zvanému "konvenční"
- Návrat do Roissy / příběh "O" = nechť si zvídaví vyhledají na internetu stručný popis obsahu tohoto dnes již kultovního dílka
V tomto momentu je možný i plný prožitek BDSM jako přítomé čisté vyživující řeky energie bez předsudků o tom, co si myslíme, že bychom měli dělat a kdo si myslíme, že jsme. Je tohle příliš nepochopitelné či příliš skutečné na to, aby se to prezentovalo široké veřejnosti? Jak často necháme na sebe působit bez zbytečných otázek prostý fakt, že nám (či těm druhým) něco dělá neuvěřitelně dobře, aniž bychom neustále hledali odpovědi na to PROČ a hledali kvantitativní procento výskytu své (jejich) normality?
Pro naší levou hemisféru je bezesporu lepší se obalit do statistických dat a přidat něco z prokazatelné historie. Pro pravou hemisféru, která je ale mimochodem také naše, je posuzování a analytické rozjímání planým nezajímavým tlacháním na téma jedna paní povídala. A také spojení naší mysli s tělem nebude bez prožitků realizovaných protřednictvím našich smyslů a procházejících plným "vědomím" naší pravé hemisféry nijak hluboké. A tak možná zůstaneme jenom bytostmi soudícími na základě povrchního zdání a naše dobře osvědčená metoda "učení se z chyb ostatních" bude v případě BDSM zřejmě jen kaskádou domněnek stavěných na dalších domněnkách bez reálné zkušenosti.
Víte, myslím, že neustálám mentorováním a přemíláním životů obou pánů Masocha a de Sadeho se toho o skutečné a někdy až dech beroucí podstatě dominantně sumisivního power exchange dovímě žalostně pramálo. Dokonce ani čtením Návratu do Roissy, budu-li hledat nějaké ženské vzory a idoly na této scéně, se mnoho nenaučíme.
Naše těla i naše duše se učí rozkoši prožitkem rozkoše a potěšení. Ať už je jakékoli, nikdy se o něm doopravdy "nedovíte" nic bez reálné zkušenosti. A té budiž dán prostor pro experimentování a vše nové. Není tu jen vanilková a pistáciová cesta. Dva nesmiřitelné tábory, jejichž kombinace není v běžném svazku možná. Jsou tu různé cesty našich myslí a my ještě stále nevíme, jak se to naučit. Ještě stále netušíme, jak oživit potenciál našich srdcí, protože ještě stále používáme místo smyslné a jednoduše pochopitelné řeči prožitků slova kladoucí naší mysli zdánlivě nepřkonatelné bariéry.
Když si uvědomíme, že oněmi vysoko vystavěnými zdmi kolem našeho bezpečného příbytku jsou vlastně jen naše (či cizí) myšlenky, o co svobodněji se můžeme nadechovat a o co svobodněji můžeme volit, kterou cestu si dnes dáme k večeři se svým partnerem? A když dostaneme příležitost se učit to, co je možná už dávno zapomenutým uměním potešení vytěsněného nyní na okraj naší kultury, budeme muset překonávat především sami sebe. A to je ledaskdy tou nejnepohodlnější součástí rozvoje. Nicméně volba stále zůstává na nás, stejně tak jako zodpovědnost za vědomí o tom, kterou polovinu mozku krmíme raději a jaký vliv to má na nás, naše okolí i naší planetu.
Jsem za občasné přikrmovaní pravé hemisféry.
A třeba i občasným BDSM.
A někdy možná právě navzdory logičnosti a příčinnosti.
Jsem jednoznačně za přikrmování pozitivních prožitků a rozkoše v mnoha možná i bizardních, a pro naší levou hemisféru reprezentující hlas soudu společnosti, nepřijatelných podobách.
Někdy stačí, když to příjme ta pravá.
Ona si pak ta levá dá snadněji říct.
A to i bez zbytečného hledání odpovědí na otázku PROČ.
No vážně.
JG.
Malý slovníček pojmů:
- pistácie (neboli jahody) = lidé vyznávající zálibu v bdsm praktikách
- vanilky= lidé, kteří bdsm (většinou) nezkoušeli či z nějakého důvodu dávají přednost sexu v naší společnosti zvanému "konvenční"
- Návrat do Roissy / příběh "O" = nechť si zvídaví vyhledají na internetu stručný popis obsahu tohoto dnes již kultovního dílka
Feministky mají své porno (Úplně první zpráva)
Dnes mě na netu zaujal článek na téma "Feministky mají své porno."
I když se nemohu zcela ztotožnit s některými názory prezentovanými v článku jako fakt (např. vztah žen k análnímu sexu či k double penetration), je to jinak celkem zajímavé čtení.
Článek najdete zde: Feministky mají své porno.
Hezký den,
JG.
I když se nemohu zcela ztotožnit s některými názory prezentovanými v článku jako fakt (např. vztah žen k análnímu sexu či k double penetration), je to jinak celkem zajímavé čtení.
Článek najdete zde: Feministky mají své porno.
Hezký den,
JG.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)