SEBEMILOVÁNÍ – WORKSHOP

MASTURBAČNÍ SEMINÁŘ PRO ŽENY

Myšlenka o tom, že bude existovat kurz, kde se ženy budou moci naučit umění sebepotěšení, přišla už před několika lety společně se začátkem mé praxe sex kouče. Už tehdy jsem byla fascinovaná prací americké sex koučky Betty Dodsonové Ph.D., která podobné ženské skupiny vedla od 70. let v Americe. Představa takového kurzu v Čechách mi ale tehdy přišla spíše jako sci-fi z daleké budoucnosti a trvalo několik let praxe, výuky a také vnitřního zrání, než doopravdy přišla chvíle, kdy jsem se rozhodla takový kurz uskutečnit.

Odvahu jsme sbíraly asi všechny. Nejen já ohledně přípravy kurzu a sebe samotné na akci, kterou jsem nikdy nedělala, ale i ostatní ženy, které se ho zúčastnily. Naše skupinka čítala tři ženy ve věku 28 – 56 let a jednu nastávající maminku toho času ve čtvrtém měsíci těhotenství. Zdálo se mi, že přítomnost „maminky“ a tím i kreativní síly sexuální energie na tomhle velmi ženském kurzu byla inspirující a zároveň tak trochu i posvátná.

„Oceňovala jsem samozřejmost, která mi vlastně dovolila mnohem víc prožít pocit naplnění. A také přijetí, které přirozeně přišlo v průběhu semináře.“


Klíčovým momentem celé akce bylo teplo. V chladných únorových dnech bylo třeba zajistit takovou teplotu, abychom mohly strávit dva dny v úplně nahotě. Po zkušenosti s mnohaletým vedením lekcí běžné jógy a trochu odlišnou zkušeností z rituálu nahé jógy, který jsme realizovali o rok dříve, jsem si dokázala představit, že trávit celé dva dny v nahotě svého těla může mít opravdu léčivý efekt především na vztah ke svému tělu. Jak se také později ukázalo, vztah k vlastnímu tělu se nám po absolovování workshopu opravdu hodně změnil. A zde jeho zbytek.

A tak jsme v sobotu ráno seděly v kruhu. Pět odvážných žen v posvátné nahotě svých těl, které si vyprávěly své vzpomínky z dětství týkající se masturbace, vztahu k vlastnímu tělu a dalších intimních zážitků, které formovaly a utvářely naše pozdější přesvědčení a názory ohledně toho, co je správné a co můžeme a nemůžeme dělat.

Naše těla také vyprávěla příběhy a pro mě osobně bylo obrovským darem vidět ženy, které poprvé v životě mluví svobodně a uvolněně o svých genitáliích a bez veškerého studu a zábran sdílejí otevřeně to, co bylo do té doby schované na místě, kam se nikdo nedívá a kam si možná mnohé z nás ani nesahají.

„Na kurzu pro mě byl naprosto určující téměř nepřítomný stud, velký dar tohoto semináře (studem a zahanbením se v poslední době zabývám a uvědomuji si, jak ovlivňuje moje jednání i jednání ostatních).“

Naše genitálie jsou ale přirozenou součástí nás žen a našich životů. A tak jsme se učily obnovit svůj vztah nejen ke svému tělu, ale i k emocím a pocitům vzrušení, které jsou pro naše tělo stejně přirozené, jako je dýchání. Učily jsme se dotekům, těm něžným a pečujícím i těm erotickým. Zkoušely jsme také, jak nám dech může pomoci uvolnit tělo a jakou sílu mají naše vnitřní obrazy a představy.

Po oba dny jsme se nořily do nejrůznějších vrstev sebe samotných, at už prostřednictvím povídání si a sdílení, objevování citlivých míst a G-bodu, hraní si nebo třeba i společné masturbace a hlubokých prožitků intimity se sebou samotnými. Čerpaly jsme od sebe navzájem moudrost i inspiraci a učily se tím, co každá z nás přinesla a dovolila si otevřít před ostatními.

„Když jsme si šly s ,kolegyní' z kurzu koupit do potravin banán a okurku jako pomůcku pro dráždění G-bodu, na prodavačku jsme se zeširoka spiklenecky usmívaly, protože jistě netušila, k čemu bychom věc chtěly použít.“

Slovo masturbace se během kurzu změnilo na pojem, který už nebyl jen o tom, jak se zbavit napětí a jak si „od toho pomoct“. Vlastně jsme začaly oceňovat sebepotěšení jako rituál, který nám pomáhá dostat se blíž ke svému tělu, zrelaxovat, uvolnit se, potěšit se a milovat se sama se sebou tak, jak je to přirozené pro nás ženy.

V průběhu kurzu jsme si čím dál víc uvědomovaly, jak je nahota najednou přirozená. S dalšími hodinami strávenými ve skupině jsme totiž při každé přestávce s oblékáním jednoduše rychle zase hupsly do roucha Evina, kde nám bylo vlastně moc dobře. Postupně jsme přicházely i na to, jak je fajn se pohladit, pochválit a cítit znovu vlastní tělo a taky sebe v každé svojí buňce.

„Nejvíc mě překvapilo, že seminář mi ani trochu nepřišel erotický, naopak naprosto přirozený, stud vůbec nepřipadal v úvahu, převážila ho chuť se něco dozvědět, pracovat na sobě, zjistit, že každá jsme jiná, ale všechny stejné. To přináší větší odvahu, obohacení, sebejistotu a sebeuvědomění v obyčejném běžném životě, v kontaktu s lidmi, kteří na semináři nebyli.“

Učily jsme se, jak můžeme bez obav a zbytečných soudů svobodně sdílet své vzrušení a masturbaci s dalšími lidmi, ženami, aniž bychom se vzájemně jakkoli dotýkaly. I tak jsme si postupně uvědomovaly, jak moc jsme se naučily potlačovat své vzrušení a bránit samy sobě v tom, co je naším odvěkým zdrojem inspirace i ženské síly.

Objevovaly jsme také nové úhly pohledu na konvenční sex. Namísto přidávání masturbace k souloži – tedy tomu, co nazývámě běžně slůvkem sex, přidat naopak soulož a intimní spojení s partnerem k našemu vlastnímu rituálu sebepotěšení. Tím jsme znovuobjevily i to, co ženy po tísíciletí dělaly v kuturách mnohem starších, než je ta naše.

Ženy učily sexualitu již dávno. A my jsme za dva dny alespoň na chvíli zažily pocit, jake to je, když víte, jak svou sexualitu rozšířit daleko za hranice „mužského modelu“, který nás často omezuje a svazuje, a jak tím obohatit vztah obou dvou partnerů a prožitků, které si spolu dva lidé mohou užívat.

„Sex možná vůbec nevnímám jako hlavní náplň a cíl semináře, ale jako vynikající metodu.“

Umění sebemilování se tak z okrajové a nouzové Popelky, kterou ženská masturbace ve většině vztahů velmi často bývá, stalo cestou ke kouzelné a hravé meditaci, novému druhu sexu mezi partnery a také způsobu bytí ve stavu, ve kterém je celé naší ženské bytosti dobře a kde můžeme najít zdroje pro další učení a rozvíjení sebe i těch druhých.

Poznámky: Seminář proběhl ve dnech 26. - 27. 2. 2011 v Praze
Další INFORMACE a termíny kurzů naleznete ZDE

Potřebujeme pilulku na touhu pro ženy?

„Jak můžu jako muž přimět svojí ženu častěji k sexu?“, ptají se mě často muži. „Jak v sobě mohu jako žena znovu probudit sexuální touhu i v dlouholetém vztahu?“ To jsou jedny z nejčaštějších otázek, na které se snažím nacházet odpovědi nejen v pracovním životě sex kouče, ale i v osobním vztahu. Možná právě proto se mi líbil pohled paní Bassonové, která se dlouhodobě zabývá výzkumem mediálně často omílaného ženského problému – NEMÁM CHUŤ NA SEX. CO S TÍM?

V první řadě, ne všem ženám nechuť na sex nějak překáží či vadí. Podle výzkumů zhruba 30 % mladých žen a žen ve středním věku, což je jinak řečeno věkový rozptyl od 20 do 60 let, vykazuje známky dlouhodobé absence chuti na sex. Jen asi 7-15 % žen tento fakt stresuje a chtějí s ním něco dělat. V opačném případě zůstane ve vztahu hledání řešení spíše na straně muže.

Muži se mě proto také velmi čato ptají, zda neexistuje nějaká „pilulka“, která by jejich ženám pomohla problém vyřešit.

Bohužel v tuto chvíli žádná bezva pilulka, která z nás udělá během něolika hodin smyslně roztouženou sexici, neexistuje. Upřímně, nevím, zda bych si takovouhle pilulku vůbec chtěla vzít. V každém případě i funkční „pilulky“ pro muže jsou především na podporu erekce. Na podporu touhy u muže funguje možná víc dobrý soubor zrakových a jiných smyslových podnětů a také testosteron, který u mužů přímo souvisí s příznačnou „nadržeností“.

I proto se někdy ženám doporučoval ordinovat testosteron. Háček je v tom, že nízká hladina testosteronu u žen nemusí nutně podle studií souviset s nízkým libidem – čili chutí na sex. A přístup ve smyslu „Ukažte mi, co nefunguje, a hledejme pilulku, která to opraví“ je možná ukázkou toho, jak málo jsme ochotni se dívat jinak. Muži i ženy.

Naším standardním pohledem je, že TOUHA má být na začátku a předcházet vzrušení. Poté by mělo následovat velmi vysoké vzrušení (odborně se tomu říká fáze plató) a orgasmus. A poté je uvolnění, což je fáze, kterou většina z nás žen na mužích bezpečně rozpozná podle mírného pochurupování.

Většina z nás tedy podléhá mýtu, že musíme mít chuť na sex, abychom TO pak mohli dělat. Dokonce se velmi často setkávám s názorem, že by oba dva partneři měli mít chuť na sex a být roztoužení ještě před začátkem jakéhokoli kontaktu, dotýkání či polibků a všecho, čemu můžeme říkat „předehra“. Když netoužíme po sexu, nemůžeme se milovat. Tečka.

Když se ale budeme snažit pochopit komplexní ženskou bytost a to jak funguje nejen při sexu prostřednictvím takového přístupu, budou naše kritéria příliš jednoduchá a také příliš mužská. Rosemary Bassonová se dívá na to, jak ve skutečnosti probíhá Uspokojivý sexuální zážitek z úplně jiného pohledu. Zabývá se tím, jaké důvody vlastně my ženy máme pro to, abychom se opakovaně a rády k sexu s partnerem vracely.

Na úplném začátku je rozhodnutí, zda vůbec sex chceme. Není to tedy touha, která nás vede k prožitku. Poté nastupuje ochota přijímat a otevřít se nejrůznějším vjemům i partnerovi. Tato část je hodně závislá na našem emočním stavu. A ruku v ruce následuje další fáze, kdy začneme vnímat smyslové podněty od partnera či z prostředí, slova, doteky, vůně, zvuky, pohledy, pohyby atd. Poté následuje uvědomění si vlastního vzrušení a teprve až v této fázi začínáme opravdu TOUŽIT po sexu v jakémkoli smyslu.

Společně s touho přichází moment velmi vysokého vzrušení a následuje fáze, kdy si užíváme emoční i fyzické odměny, které pro nás z těchto aktivit vyplynuly. Ať už jste v této fázi prožily orgasmus v oblasti genitálií či jiný druh vyvrcholení, naplnění emocemi a pocity, které vás uspokojily, je to přesně to, co se nakonec počítá.

Jak plyne nejen z mé praxe, toužíme po SPOJENÍ, SPLYNUTÍ. A ať už se k tomuto pocitu dostaneme jakkoli, tohle je motivace, která v nás ženách posiluje chuť na sex. Pro příště anebo klidně hned po prvním kole (:-) pokračovat dalším. Ten nejlepší orgasmus bývá mnohdy ten, po kterém máte totiž chuť se hned pustit do dalšího. A právě ta chuť je někdy sama o sobě větší odměnou, než se pouštět do čehokoli dalšího.

Bassonová tak hovoří mimo jiné i o podstatném rozdílu, kdy se u žen touha aktivuje až jako odpověď na pohodu, uvolnění a ladění všech smyslů příjemnými podněty, které přichází prostřednictvím předchozích několika fází. U mužů je většinou touha velmi úzce spojená se vzušením a tyto dva prvky bývají přítomné hned na začátku, je-li muž v pohodě.

Model paní Bassonové mě nezbytně nutně přivedl i k úvaze o tom, že tantrici a taoisté podobné triky dávno znají a používájí a že tento mnohem ženštější přístup k sexualitě otevírá mnohé pandořiny skříňky ženských erotických prožitků. Otázkou tedy je, zda ten PROBLÉM a snaha řešit ho jednoduše pilulkou či zvyšováním touhy před TÍM VŠÍM není zase a jen náhonem na mlýnská kola farmaceutických firem, které do nás budou ládovat mnoho spolehlivě-touhu-posilujících-preparátů, ale naše motivace pro sex se nijak nezmění.

Ve skutečnosti nás možná nebaví DĚLAT SEX dílem proto, že není čas na „ty naše ženské věci“, které v průběhu zážitku potřebujeme, a dílem také díky proto, že ani my ani naši partneři netušíme, že motivace je důležitá nejen ve firmách, ale i v milostném životě. Ale na rozdíl od komplexních systémů firemního vzdělávání je většina oficiální osvěty v oblasti erotické touhy orientovaná na „snadné pilulkové“ řešení.

Možná ve skutečnosti řešíme odraz měsíce na vodní hladině a snažíme se zabránit tomu, aby se nám hladina vlnila čas od času poryvy větru. Možná stačí se prostě jenom podívat nahou na oblohu za jasné noci a uvidíme měsíc tak čistě, jak jen to jde. A také uvidíme možnosti, které nám poskytne ženštější pohled na sexualitu a příležitosti, které skýtá.

Jazyk lásky a společný rytmus

Na konci ledna 2011 uveřejnili vědci z Texaské univerzity v Austinu výzkum, který poukazuje na to, že společný styl a rytmus konverzace mezi dvěma lidmi může mít vliv na výběr budoucího partnera a na to, zda vzájemné sympatie ve vztahu přetrvají.

Podstatnou roli v rozhovoru dvou lidí podle nich hrají nejen slovesa a jména, ale především takzvaná „funkční slova“, ktará určují vztahy mezi předchozími výše zmíněnými základními slovy. Jinak řečeno, určují „styl“ a rytmus rozhovoru. Pro vaši přestavu, jedná se především o větné členy the, a které čestina nemá, a dále slova je, něco, cokoli, že, bude, ho, a a.

A teď to nejzajímavější. Vědci posuzovali krátké čtyřminutové rozhovory právě se seznamujících dvojic. Tyto páry spolu vedly rozhovory na velmi podobná témata. Odkud jsi, co děláš, jaké máš zájmy a podobně. Důležité ale je, že ty dvojice, které používaly funkční slova podobným způsobem (podobně často, v podobných obratech a spojeních), měly čtyřikrát větší chuť se znovu setkat v porovnání s ostatními páry ve studii.

Obdobné výsledky zaznamenali vědci i v průběhu desetidenní analýzy písemné chatové konverazce seznamujících se párů na internetu. Zhruba 80 % párů s podobným stylem a rytmem konverzace se o 3 měsíce později ještě stále setkávalo v porovnání s 54 % párů, jejichž rozhovory nebyly příliš kompatibilní z hlediska používání funkčních slov.

Podle mého není společný rytmus důležitý jenom při seznamování, ale i v průběhu partnerského života napříč celým vztahem, o sexu pochopitelně ani nemluvě. Navíc, podíváte-li se do živočišné říše, není snaha o nalezení podobného rytmu nic nového. Mnoho zvířat absolvuje před pářením jakýsi „taneček“, jehož cílem zřejmě není pouze partnerku patřičně zblbnout a oslnit, ale i naladit do určitého rytmu a sladit se vzájemně před samotnou kopulací.

Čas od času se i my lidé v životě dostáváme do situace, kdy se opravdu snažíme vědomě či nevědomě o zplození potomstva a o rozmnožení svých genů. A přitom se pochopitellně snažíme oslnit své partnery, zaujmout je svým přirozeným rytmem a to až do té doby, než dojde na navázání vztahu a sex. Tím je z hlediska matky přírody mise splněna.

Jenže, čím jsme starší, tím více si začínáme uvědomovat, že od sexu očekáváme i trochu jiné věci, než je splnění biologické povinnosti reprodukce. Povídání si a slovní konverzace v dlouhodobých vztahzích může být jen jedním ze způsobů, jak se mohou partneři společně naladit na podobnou vlnu nebo rytmus pro vyjímečný zážitek.

Abyste si sladili rytmy, můžete například vyrazit bok po boku na krátkou procházku do přírody nebo si zatančit. Ploužák při svíčkách má něco do sebe a může doslova během několika minut vyrobit úplně jinou atmosféru, než je kažododenní rutina.

Dalším způsobem, jak se můžete naladit na společné frekvence, je vzájemné dýchání. Posadíte-li se v kleče proti sobě, můžete se dívat vzájemně do očí a přitom sjednotit dech. Muž se může zkusit přizpůsobit ženě v rytmu i délce dechu. Jinými slovy, žena vede a učí. Potom můžete zkusit dýchat inverzně. Zatímco partnerka nadechuje, muž bude vydechovat a opačně. Možná zjistíte, jak snadno vás tohle cvičení dokáže nejen naladit, ale i uvolnit a také vám vyčistit hlavu.

Chcete-li něco rychlého, co přebije běžný stereotyp, dýchání nebo taneček můžou být ty pravé tipy, jak udělat alespoň jednu malou drobnou změnu a jak třeba i po desítkách společných let strávit zase jednou velmi krásně promilovanou noc v podobném rytmu.